Sami.

Emanuel Miřiovský

Sami.
Tak zmizelas mi v zlatém slunce třpytu jak zázračná ta nebes vidina, a v samotu svých tužeb jediná se duše vrací, slza chví se v kmitu. Synáček se mnou po smutném se bytu rozhlíží teskně, ručky sepíná, a já jej líbám v líčka dětinná – aj, v jeho oku tvé plá v žhavém svitu. Buď mi tam zdráva, dnes i povždy, ženo! – Co ve hlavě mi vzniká myšlenek, jich bohatství jest tobě posvěceno! A kdyby vyschnul pramen v bujné hrudi a ve tmy klesal ubohý můj věk – tvé lásky blesk mne k životu zas vzbudí! 89
Básně v knize Nové básně (in Spisy Emanuela Miřiovského, svazek 3):
  1. S pánem Bohem!
  2. U lesa.
  3. U mlýna.
  4. U jiného mlýna.
  5. Skalní král.
  6. V lesích lužnických.
  7. Cestou.
  8. Zvoní klekání.
  9. Ve vlaku.
  10. Na moři.
  11. Před bouří.
  12. V cizině.
  13. V klášteře.
  14. U hnízda.
  15. Za deště.
  16. Za bouřky.
  17. Vesnička hoří.
  18. Slepý žebrák vypravuje:
  19. Na zříceninách hradu.
  20. Boží muka.
  21. Na vrcholku hory.
  22. Naše víska v chudobné hor skrejši
  23. Černá hodinka.
  24. Na vorech.
  25. Petr.
  26. Ballada o mlýně.
  27. Odvedený.
  28. Staročeská romance.
  29. Sami.
  30. Resurrexi.
  31. Jarní.
  32. Z jara.
  33. Jarní naděje.
  34. List člověka, který včera umřel.
  35. Elegie.
  36. O vánocích.
  37. Soucit.
  38. Vlasti.
  39. Na Sněžce.
  40. Šumavě.
  41. Pražské zvony.
  42. Mrtvola zimního krále.
  43. Prapor.
  44. Naše řeč.