Jarní naděje.

Emanuel Miřiovský

Jarní naděje.
Oknem jaro nakukuje do našeho přístěnku, a má hlava tká a snuje pěknou jarní myšlenku; srdce tluče, oko plane, a z té mysli utýrané vytrácí se po letech žal a vzdech. Vesna kolem tudy kráčí rekyně jak vítězná, a po našich oknech stáčí tvář se její líbezná; usmívá se, kyne rukou, bolesť naše prchá s mukou, jistě blaho do duše přikluše. Přiklusalo, přiletělo jako ptáček z jihu zas, hrdélko se písní chvělo jak to mladé srdce v nás; houstnou olše, řehcí koně, roste naděj’ a my s ní blaženi. 93 Přišel tuhý mrazík ráno, utratil květ v zahradě, nebe deštěm uplakáno, pusto v háji, na sadě; hyne kvítek, ráno svěží, na něm zmrzlý ptáček leží – v očích místo naděje krůpěje... 94
Básně v knize Nové básně (in Spisy Emanuela Miřiovského, svazek 3):
  1. S pánem Bohem!
  2. U lesa.
  3. U mlýna.
  4. U jiného mlýna.
  5. Skalní král.
  6. V lesích lužnických.
  7. Cestou.
  8. Zvoní klekání.
  9. Ve vlaku.
  10. Na moři.
  11. Před bouří.
  12. V cizině.
  13. V klášteře.
  14. U hnízda.
  15. Za deště.
  16. Za bouřky.
  17. Vesnička hoří.
  18. Slepý žebrák vypravuje:
  19. Na zříceninách hradu.
  20. Boží muka.
  21. Na vrcholku hory.
  22. Naše víska v chudobné hor skrejši
  23. Černá hodinka.
  24. Na vorech.
  25. Petr.
  26. Ballada o mlýně.
  27. Odvedený.
  28. Staročeská romance.
  29. Sami.
  30. Resurrexi.
  31. Jarní.
  32. Z jara.
  33. Jarní naděje.
  34. List člověka, který včera umřel.
  35. Elegie.
  36. O vánocích.
  37. Soucit.
  38. Vlasti.
  39. Na Sněžce.
  40. Šumavě.
  41. Pražské zvony.
  42. Mrtvola zimního krále.
  43. Prapor.
  44. Naše řeč.