KDYŽ CESTU MI VROUBILA ŠALVĚJ

Stanislav Kostka Neumann

KDYŽ CESTU MI VROUBILA ŠALVĚJ
Tyto své slabé a hubené ruce v železné svírám, nepovolné spáry a z každé strany za hrdla držím, škrtě a vraždě je, starost a vztek. Kruťte se, svíjejte, supejte, řičte, vláčeny cestou tlucte se po štěrku, nepustím, nepovolím, pokud mé prsty cítiti budou života jediný ve vás tep, pokud mé ruce nebudou moci odvrci bezvládné mrtvoly vaše daleko ode mne, pryč z této cesty, kterou mi vroubí dnes šalvěj. Tmavé a hrdé, vážné ty květy vonějí soucitem, moudrostí hořkou, domlouvají mi modrýma očima, abych vás nepustil ze smyček pěstí, abych vás zabil a šel dál. Kruťte se, svíjejte, supejte, řičte! Chtěly jste se mnou, tož se mnou jste, hle! Až tam k té hrázi vás dovleku k řece, naposled stisknu, svrhnu vás dolů napospas vlnám, jež jako kočky, když se jim ukáže syrové maso, předou a trou se o břeh a trávník. Svoboden půjdu pak, uslyším ptáky, kteří jsou se mnou zde jako ta šalvěj. Věru to nebude poprvé dnes, co jsem se pustil v takový zápol a škrtím vás, bestie zákeřné. Číháte všude jak stíny všech věcí, jež znenadání vyskočit mohou, 79 sotvaže člověk protře si oči, rozhodí záclony oken. A kdo je sláb, jak šelmy jej srazíte, na hruď mu kleknete, ruce a nohy na jedno místo mu přibijete. Po krvi lačníte, po mozku našem, žahadly všechno v nás ubodáte, až smyslům zmámeným zazdá se země jak velký žalář, kde nekvete nic než bledá plíseň světla se štítící, a všechno ostatní lež jest a klam. V děs byste změnily i tuto cestu, v hady mně snad i šalvěj. Ale to nesmí a nesmí již býti! A bylo-li to kdys, byl jsem zbabělec, že pěstmi těchto svých hubených rukou n††††††††††††††††††††††††††† †††††††††††††††††††††††††††††††††††† †††††††††††††††††††††††††††††††††† ††††††††††††††††††††††††††††††††††††† ††††††††††††††††††††††††††† ††††††††††††††††††††††††††††††††††††††† †††††††††††††††††††††††††††††††††††††† ††††††††††††††††††ný jsem býval. Jako by zde teď, na tomto slunci opilec klesl v šalvěj. Básník je něco docela jiného. Na kříži nehraje divadla davu, který se nimrá rád v slzách a stonech. O mříže klecí si nedere čela. Neskuhrá, nefňuká, nelomí rukama. Starostí, vzteků hladová smečko, básník je básník, až když tě bije, básník je básník, až když tě potřel a do tvých mrtvol zarazil žerď praporu lásky a kladu! 80 Básník je síla, jež zavírá propasti, na pustých úhorech růsti dá klasům, zpívá jak jez na širokém proudu, voní jak u cesty šalvěj. Kdo by jen, kdo by na našem pochodu na bílém praporu zlatý znak země, na bílém praporu zelený věnec před těmi nesl, kdož rodí se, rodí, puzeni k sobě a držáni od sebe – kdyby to básník nečinil denně, stupeň a stupeň, krok a krok? Pod svojí halenou má míti ukryty tvých zubů závistných krvavé stopy, které si odnesl z tvrdého zápolu, zběsilá smečko, s tebou. Z víry a shody, z lásky a kladu má míti složenu zorniček barvu, hledící v život jak šalvěj. Starosti, vzteky, och, jak vás já znám, krhaví, potulní, hladoví psi! Vím, že jste zde a všude stále – zde však a všude zdolatelni! Sevřením pěstí možno vás uškrtit, na řetěz uvázat, zahnati do boudy dupnutím nohy na celý den. Anebo poslušné učinit na povel jednoho pohledu, je-li to pohled vůle, jež roztíná uzly. Tou vůlí, tou vůlí moci zásobit svět, každého z těch, kdož zde jsou a přicházejí! Básníků nových závažný cech vyslat jak mužstvo uhlokopů pro tuto vůli jako pro krásné uhlí v hloub této jediné naší země a z poezie učinit uhelnou stanici všech našich vpřed se deroucích lodí! 81 Krhavé bestie, čím byste byly, kdyby z nás každý vykročil silně a cestou chtěl jen viděti cíl a posilující šalvěj! Proto vás škrtím, proto vás vraždím dnes, proto vás vrhám teď do této říčky zde takhle... a takhle! Co je z vás, šelmy? Vln hříčka, neškodný postrach ryb. A já jdu prost a vesel a svoboden. Na zpěvy myslím živné jak chléb, jak uhlí rozdávající teplo, vonějící jak šalvěj. 82
Básně v knize Básně 3 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 8):
  1. I   My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
  2. II   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  3. III   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  4. IV   My, dráty vyslané do kolonií a tropů
  5. V   My, dráty telegrafní, věčně nenasycené
  6. VI   My, dráty elektrické...!
  7. VII   Kvetoucí stonky svých tyčí, sloupů a zvonkových her
  8. VIII   Jak v linkách nota vysoká
  9. ZPĚV OBLOUKOVÝCH LAMP V HOSTINSKÉ ZAHRADĚ
  10. ZPĚV SVĚTEL Z NEVĚSTINCŮ
  11. ZPĚV NÁDRAŽNÍCH SVĚTEL
  12. PANYCHIDA Za Jaroslava Vrchlického
  13. CHVÁLA SELKY
  14. DUB
  15. ZPĚV ZIMNÍ
  16. ZDE, V TÉTO ULIČCE ÚZKÉ...
  17. LEDY V DUBNU
  18. SLOHY MÝCH DNŮ
  19. SKŘIVAN
  20. DEN
  21. DEŠTĚ V KVĚTNU
  22. NA ČERVNOVÉ ZEMI
  23. ŘÍČKA V LÉTĚ
  24. RÁNO
  25. RYBOLOV
  26. TOUHY
  27. KDYŽ CESTU MI VROUBILA ŠALVĚJ
  28. RADOST
  29. KŘÍDLOVKA
  30. ČERNOCH
  31. CIRKUS
  32. †††††††††††††††
  33. MODLITBA K MOCNOSTEM ŽIVOTA
  34. ZPĚV Z NABITÝCH LET
  35. BUDOUCÍ LIDÉ
  36. PODANÁ RUKA
  37. STAVBA VODOVODU
  38. JARNÍ NEDĚLE
  39. JDOU HODINY
  40. DEN LÁSKY
  41. JMÉNEM DĚLNÍKŮ
  42. ZPĚV Z DVACÁTÝCH LET
  43. O LÁSCE A NENÁVISTI
  44. LEDEN 1924
  45. POLEMIKA
  46. DOMÁCÍ ZPĚV DIDAKTICKÝ
  47. JARNÍ JÍZDA JITŘNÍ
  48. PROMĚNA
  49. OKAMŽIK
  50. SRDCE
  51. POZDRAV
  52. V BOUŘLIVÉ NOCI
  53. IN MEMORIAM ERVÍNA TAUSSIGA
  54. JINÝ OKAMŽIK
  55. ZPĚV NAD MAPOU
  56. HOSTEM V PRAZE
  57. ZAMČENÁ ÚSTA
  58. IN MEMORIAM L. P.
  59. VZPOURA
  60. V SZEGEDSKÉ KANTÝNĚ
  61. RANNÍ SLUNCE V SZEGEDU
  62. PÍSEŇ Z 1915
  63. NOC V KIŠKUNDOROŽMĚ
  64. MAGYAR KIR. ÁLLAMI SZEMKÓRHÁZ
  65. TĚŽKÝ ÚDĚL
  66. LÉTO V ELBASANU
  67. MOTIV Z ELBASANU
  68. CESTOU Z DRAČE DO KAVAJE
  69. VEDRO
  70. KUKUŘIČNÉ CHLEBY
  71. ZIMNÍ VEČER V ELBASANU
  72. ZLÁ NOC
  73. V SRDCI MI ZPÍVÁ STESK...
  74. Z ELBASANU DO ŽIBRAKY
  75. BRAGOŽDA
  76. U OHNIŠTĚ
  77. POHÁDKA Z BRAGOŽDY
  78. DOMŮ
  79. NA OCHRIDSKÉM JEZEŘE
  80. CESTOU Z OCHRIDY
  81. DEMIRE NEZIRE, CHUDÁKU Z DIBRY...
  82. GOSTIVAR
  83. CESTOU Z DOVOLENÉ
  84. NA ZNAKU POD ŠIRÝM NEBEM...
  85. MAKEDONŠTÍ SLAVÍCI
  86. DRUGOVO
  87. OCHRIDA
  88. TESKNICE
  89. NÁVRAT K VESELOSTI
  90. CHVÍLE SVĚTLA A VZDUCHU
  91. LETNÍ KRAJINA
  92. NEDĚLE NA MÍRNÉ FRONTĚ
  93. KDYŽ KULKY HVÍZDAJÍ
  94. STARÁ PAZOVA
  95. V NOUZI SRDCE
  96. POVZDECH
  97. REZIGNACE
  98. OKNO
  99. JITŘNÍ
  100. NEMOCNIČNÍ POSTEL
  101. ELEKTRICKOU TRAMVAJÍ
  102. PODZIMNÍ PROCHÁZKA
  103. ZPĚV VĚŘÍCÍHO
  104. TICHO DOMOVA
  105. PLAKÁTY BIOGRAFŮ
  106. BOŽÍ MLÝNY
  107. 28. ŘÍJEN 1918
  108. NÁROD
  109. POZDRAV TOMÁŠI G. MASARYKOVI
  110. EPILOG Z 1922
  111. ŽALM Z ROKU 1919
  112. V PŘEDVEČER VZPOURY
  113. ELEGIE
  114. JARO V MĚSTĚ
  115. ZLATOHLÁVEK NA CHODNÍKU
  116. PROLOG
  117. POZDRAV
  118. SOCIALISTICKÝM ŽENÁM
  119. DER ROTE MAX
  120. RÓZA LUXEMBURGOVÁ
  121. CESTOU
  122. O BITEVNÍM POLI V NÁS
  123. FILM
  124. KOMÍNY
  125. NOČNÍ PRÁCE
  126. RSFSR
  127. KÁZÁNÍ SPARTAKOVO
  128. ZPĚV ZÁSTUPŮ
  129. KAMENY
  130. ZPĚV JISTOTY
  131. VY A MY
  132. NEDŘÍMEJ DLOUHO, DAVE!
  133. SYN ČLOVĚKA
  134. MILATK
  135. ČERNOŠKA Z BISMARCKOVA SOUOSTROVÍ
  136. MABRUKA
  137. MĚŠŤAČKA
  138. MICI
  139. BÁSNÍK ZPÍVÁ SI MIMOCHODEM
  140. TALÍŘ HUB
  141. VOTES FOR WOMEN
  142. POHÁDKA
  143. CIHELNA
  144. O VĚČNÉ TOUZE
  145. HOCH
  146. MAŠÍROVALI JSME...
  147. M. KIR. ÁLLAMI SZEMKÓRHÁZ
  148. VOJENSKÝ HŘBITOV V ELBASANU
  149. FRANCOUZI STŘÍLELI
  150. ČERVENOBÍLÝ PRAPORE!
  151. MOJE VLASTENECTVÍ
  152. ALBÁNIE
  153. BRANKA ŠIBENIČNÍ MOUDROSTI
  154. PÍSEŇ
  155. POVZDECH
  156. 1918–1919
  157. DOLNÍ TUZLA
  158. NA JARNÍM SLUNCI
  159. POLEMICKÉ SLOKY
  160. PÍSEŇ RUDÝCH BORCŮ
  161. ?
  162. TEMNÁ JÍZDA
  163. FILATELIE
  164. DĚLNÍCI JDOU NA VLAK
  165. VE VLAKU NA JAŘE
  166. VZHŮRU, BAREVNÍ PROLETÁŘI!
  167. Sláva pěsti!