DEN LÁSKY

DEN LÁSKY
Den lásky rozestřel svůj zlatý chvost, šla do sklepení zemřít minulost, je první máj, hrdličku slyší ve svém srdci ženy, o jaru zpívá básník roztoužený podivnou báj... Leč z hlubin rozumu i z hlubin měst a z křižovatek, dvorců, smutných cest zní jiný zpěv, zpěv třídní radosti a víry nové, odvážných davů kroky ocelové a třídní hněv. Vpřed hleďme, kujme zbraň a stavme stráž, buď z ocele i celý život náš, i z lásky buď. My povstali jsme, proletáři černí, a revoluci zůstaneme věrni, dvůr, dílna, huť. To však jsou červánky. A v příští den my zaměníme přípravy a sen za rýč a nůž, až stejná bída stejné raby spojí a dělník s rolníkem se zdvihne k boji jak jeden muž. 125