BRANKA ŠIBENIČNÍ MOUDROSTI

BRANKA ŠIBENIČNÍ MOUDROSTI dokořán otevřená a umnými rčeními ozdobená, současně lexikon cizích slov trpělivě sestavený dle nejnovějších pramenů a zkušeností Tomášem ze Smíchova.
A Abalda. Och, libý sne ty rajský, rohu hojnosti, dnes vzývaný tak marně! Pouhý stín tvůj zbyl nám, keťas-číšník, za nímž honíme se po kavárně. Abatyše, funkce pro šlechtičny. V starých novelách se dočteš o ní, žertů lascívních kde stříbro zvoní. Jinak slovo, zvuk ze světa, který byl. Starožitnosti jdou sice na odbyt – této ani dnes by nikdo nekoupil. Abdikace může býti chvíle příjemná pro národ, který vstal – zvláště dá-li pozor, aby z bláta do louže se nedostal. Abreviatura čili zkratka pomáhá nám rychlej psát. Příklad: místo hospodářství a lidová aprovizace dneška napíšeme pouze HLAD. Abeceda čili alfabeta byla první stezkou ke vzdělanosti. Papírny a knihtiskárny však silnici z ní upravily, navěky ji pojistily také pro frekvenci hloupostí. 370 Ábel, dnes a česky: bařtipán. Boží požehnání vždy a všude. Proti všem a navzdor bohům lán vzdělávejme! Zítřek náš tak bude. Abiturient je mladý člověk, který v ruce drží vysvědčení. Hlavní věc však, kam to sémě padlo, na papíře k nalezení není. Ablaktace, odstavení děcka, v pravý čas je pravá věc. Naše vláda mléka sice nemá, jsme však pro ni věčný kojenec. Abnormální je dnes opět všecko, čemu nerozumí doktor nebo švec. Svaté Normy buďtež požehnány, stane se pak světcem každý pitomec! To jich bude jako máku z doby zlatých časů, vypůjčí se od sedláků na svatozář osiny. Abolice má své místo v politických procesech. Znamenává, že už vládě došel rozum, došel dech. Přijdou přitom obě strany každá ke své radosti, zejména když předcházela ponížená suplikace aboliční žádosti. 371 Abolicionism, to byla proti otrokářům velká výprava. Na věci však mnoho nezměnila: světu dokonce i politika zbyla, jež i celý národ klidně prodává. Abonent snad odjakživa člověk všelijaký byl: tam, kde býval očekáván, nechodil a nechodil. Dnes však pomstěni jsou všichni, jejichž zklamal naději. Jen se opozdil, a už ho nechtějí a nechtějí.* Abortus či česky potrat různě bývá choulostivý, různý bývá oň i zájem: hlavně u vlád – velmi tklivý. Abrahám byl úctyhodný předek. Obrodilo by však jeho fámu, moci takhle jeho potomků pár bezodkladně poslat k Abrahámu. Abrakadabra čili: zaklínači posvátné říkali nesmysly, naduti, pokud plíce stačí. Um tento povážlivě zakyslý tys přejal, estéte v kalhotách i v sukni. Buď zdráv, leč nemnož se. Nadouvej se – pukni! Absces – nadělení zatrachtělé, celý stůněš, dokud lékař nedá si s ním práci. – * Pročež předplaťte si rychle aspoň Šibeničky, dokud přijímají.
372 Zda už sečetls je na svém těle, lide český, pro budoucí velkou operaci?! Absence je politickou ctností pana Jelimánka. Někdy zbabělosti, jindy prodajnosti spolehlivá známka. Absint veliká prý otrava je. Francouz život proň si brával. U nás na chuť zřídka přišli jsme mu. V polemikách úlohu jen hrával. Absolón měl velmi dlouhé vlasy. Strom ho chytil, bylo po radosti. Génius je nosí po vše časy, aby líp se zachyt – na věčnosti. Absoluci kdo chce, má se káti. Bez pokání bychom však ji dali jistým politikům, kdyby nohy naposled už na ramena vzali. Absolutism je strašák dobrý pro všeliké politické děti. Nerodí-li dnes už velké obry. [Zabaven 1 verš]
Absolutno pobožná je lež, kde si člověk s pánembohem zavdá. Kdo tam spěcháš, běž, prosím tě, běž, ať nám v slunce marně nelezeš, na němž kvete naše relativní pravda. [Zabaveny 4 verše]
373 „Abstinence utěšeně roste. Na všem sílu svoji zkusí za chvíli. Logika? Že jedni pijí mnoho, nutno je, by druzí vůbec nepili.“ To jsem psal, když ještě dobré věci z rohu hojnosti nám tekly v klín. Zatím s abstinenty v jedné peci sedí piják, sedí Múzy syn. Ze všeho nám pouze ženy zbyly v množství nezužitkovatelném. Smutni, s hudbou, která v nitru kvílí, jako eunuši mimo jdem... Abstrakce jsou krásné pojmy, jichž prý pro život nám třeba. Bohužel, dnes hynou v boji o konkrétní čtvrtku chleba. Absurdnost má svůdné kouzlo pro lid, pročež: Credo, quia absurdum. Pročež budou opět i psa volit, který zdvihl nožku na jich dům. Acidum, to je kyselina, v řemeslech pomocnice věrná. [Zabaveny asi 2 + 4 verše]
Adam byl prý praotec náš v ráji. Nuže dobrá, bibli věřit chci. Ale pro jistotu malujme ho trochu podobného opici. [Zabaveny asi 4 verše]
374 Adept, adeptka jsou známi horlivostí, pročež dobře lze jich leckde použíti; u nás ovšem hlavně v literatuře. Pomník postavte jim za jich vzácné ctnosti: onomu, an chrabře s obuškem se řítí, této, kadidlo jak veze na fůře. Adieu – každý ví, cože to bývá: ruky stisk, slzička, mávnutí šátkem. Národ však loučí se jako tvůj koník: obrátí, zarže a vyhodí zadkem. Adjutant. Na jednoho vzpomínám jak na sen milý. Němec to byl. Klement M. [Zabaveny 2 verše]
Administrace je důležitý úřad. Nejlépe s ním hleď vždy vyjíti. Hlavně, jsi-li redaktor a básník. Zaživa tě může pohřbíti. [Zabaveny asi 4 verše]
Adónis je sličný jinoch, pro dámský svět artikl. S prázdnou hlavou, s pustým srdcem nejlépe tu vynikl. Adoptovati můžeš děti, leč plodným se tím nestaneš. Zlatem se můžeš, zbohatlíče, skvěti, plevelem přece zůstaneš. Adorace, ženský zvyk a plezír; řítí se jak vyhozený disk, metá kozelce a píše básně tam, kde muži stačí ruky stisk. 375 Ad rem! K věci! denně měl by volati čtenář kritiky a národ diplomaty. Hadích jazyků jich řeči mají pružnost, barvy duhové a argumenty z vaty. Adresa by byla zcela užitečná, kdybys na ni patent přiměřený měl, aby nepovolaný jí nemoh užít, holka zrazená anebo věřitel. Adria je sličná koketa, šveholící s mnoha nápadníky, z nichž by každý rád s ní do světa. Pozor, Čechu, pojdou z toho křiky! Advent má církev a má jej žena, i národ někdy – po svém Velkém pátku. Jsi, národe náš, připraven? Ne na dar, na porod jsi, vlasti, připravena? Vždyť adventu jest již nakrátku a přede dveřmi Štědrý den! Advokát je mistr pletich, léček, triků. Dnešního pořádku opora přeskvělá. Až budeš chtít, lide, čistou politiku, jeho nejdál musíš držet od těla. Aeronaut již jako všichni plavci živlem svým se nese vesele. Nad dravce dnes podoben-li dravci, člověk pokojný v něm pozná přítele. Aeroplán, plod sličný mysli tvořící, nesmí výš než nástroj může lidský: požehnán buď orel mechanický, zatracen buď člověk zpupně vraždící! 376 Afektace, jedno z ženských zel, také u politiků se vyskytuje – u demagogů bych říci měl, ale doktor Soukup slavně protestuje. Aféra je leckde bouří očistnou, ohněm, v němž se dobrá lidská ocel kalí. U nás aféry se – hlavně literární – loužím před hospodou pouze podobaly. Afiše čili plakát přátelsky nabízí ruku: ač ustavičně křičí, nedělá přece hluku. Afrika je země rubínů a zlata, kaučuku a hříchů bělošských. Sebeurčovací právo národů zde v bílém pokrytci by vzbudilo jen smích. Agenda. Velkou ji mají dnes také proletáři, když pochopili svou dobu a keťasení se daří. Agent, to je všelicos. Pozor na všetečný nos! Agilní člověk je milý tvor a užitečná nátura. Jak dlouho u nás však čeká naň již moderní literatura! Agitace velmi nesnadná je, úlohu však důležitou hraje. Velbloud musí projít jehly uchem, veš se stane přitom velkým duchem. 377 Tak si lidé dají zvolna říci: Drzá huba pravdě kolejnicí. Agónie smutný obraz poskytuje; někdy však i smíchu vzbudí dost. Celý svět se dneska připravuje na takovou jednu veselost. Agronom je rolník ze škol moudrý, třeba ho, by země více rodila; moudrých otců třeba nám však také, aby rodná půda lidem stačila. Agrárník dnes pověst špatnou má jako zdražovatel nevšední. Kéž by tento zdražovatel první byl však aspoň také poslední! Agrárnický – kdosi tvrdí – sen nám vzešel ze psoty. Země mléka, země strdí. Sotva však zem roboty! Ahasver je bludná existence. Žerty stranou: chudák, mnoho zkusí. Mohl by si zahrát na učence, ale mlčet, mlčet věčně musí. Rodu ženského by nemoh býti: vztekem by se musel zadusiti. Ahriman slul zla a temnot bůh. Pozemšťanky chodil asi milovat, a tak zplodil zvláštní lidský druh, jemuž teď se říká diplomat. [Zabaveny asi 4 verše]
378 Acherón truchlivá voda je v podsvětí – choutky zanech rybolovecké! [Zabaveny asi 2 verše]
Achillova pata, lidská věc. Má ji mudřec, má ji pitomec. Někdo však má z hroší kůže svou. Šmeral poslouží vám adresou. Akademie jsou síně, kde se pěstí kýč a cop. Důstojně tu ve všem všudy ve fraku si vede op. Akát strom je užitečný, růstem, květem velmi vděčný, také snad jej shledáme k tomu vhodným, v pravé míře, co my pouze na papíře v Šibeničkách děláme. Akcent zdůrazňuje slova mocným hlasem, silnou pěstí, ale někdy pravý akcent na tváři jen zašelestí. Akcíz – dí česky sana mens tvá: obtěžování obecenstva. Aklamace v pravý čas – umlčuje nesouhlas. Aklimatizace, dobrá věc, rozumíš-li správně žertu. Sám se přistrojíš za čerta, abys nepropadl čertu. 379 Akord vzácný skýtá hodina, rodící se ze slití vín. Vpravo vezmeš víno Zvěřina až levice víno Stivín. Akrobati živému se podobají šperku, v cirku mile pobaví nám synáčka i dcerku. V politice nectíme však takých šprýmů dětských, po krk máme obratností provazolezeckých. Rovněž socialismus už nemá zapotřebí akrobatů s doktorátem, ale s pustou lebí. Konečně i v kritice už nepůsobí dosti akrobat a eskamotér s gumou místo kostí. Pročež máme před Štědrým dnem jednu velkou tužbu, národu by prokázali aspoň jednu službu. Se svou klakou by se dali k cirkusu, kam patří akrobati zprava zleva, soudruzi i bratři. Akt všelicos je, možno říci však, že každý oslazuje život vezdejší. Akt ženský ovšem jinak nežli entreakt, akt slavný jinak než akt milosti; akt pohlavní je nejpříjemnější. Akta svoje mnohý vidí rád pod vrstvami prachu v šeru spát – lépe je však všechna vyříditi. Až náš národ po dnech otřesů skončí akta procesu – s akty ven těch, kdož se světla štítí! 380 Aktivista – ruka není čistá, u náš značí; stopy zrady nebo marmelády jasně zračí. Aktuelní, zaplaťpánbu, není pro nás již hora, která na Dunaji ráda rodí myš. Akutní může býti například zápal plic a přistoupení k straně, jež mandátů dá víc. Alabastr vyšel z módy; vnady alabastrové trochu sluníčka a vody mění v hnědě zlatové. A tak můžeš od hodiny nejlevněji, bratříčku, ukojiti laskominy na pečenou husičku. Alarm na vojně tě učí, bys byl na vše připraven. V salónních vagónech tedy měl by teď být každý den. Albánie, země bacilů, sice o Wieda, ach, přišla kdys, naštěstí jí zbývá však střední Evropa a syfilis. Albinism, zrůdnost nevýznamnou, najdeš časem u zvířat i lidí. Horší je, když zrůdným celý národ a za to se ani nezastydí. 381 Album věc je vyšlá z módy, plyšem strašil v salónech. Hřbitov mladostí a lásek v ztuchlý vzduch slal hořký dech. Aleluja čili Chvála bohu! zapějí nám brzy ve svém slohu také knězi v lesku chrámovém; my však, kteří jim tam nechodíme, po občansku se jen pozdravíme, vše si řeknem leskem v oku svém. Alfa vede abecedu, před ostatními jde vpředu. Skromnější je lidu vůdce: zezadu lid honí k půtce. Alfons španělský, jak známo král, aspoň něčím slavný je, toť jisté. Na něj nejvíc atentátů prý nastrojili jeho – policisté. Algebra je velmi těžká věda, přísných cifer přesný, pevný sloup. Tohle štěstí nemá politika, proto hudlaří v ní každý troup. Alhambra palác byl ohnivých Maurů, než křesťan rozbil ten krásný svět; teď staví „alhambry“ pro plezír ďaurů: pochybně lze se v nich opájet. Alchymie kreditu již nemá. A přec často pouhou výmluvností z nejpustější lidské hamižnosti přes noc takřka zázrakem se stane nejryzejší zlato mužných ctností. 382 [Zabaveny asi 2 čtyřveršové epigramy]
Aligátor od přírody lidožravý je: ranou přímo do hlavy se nejlíp zabije. Alimentaci, tu platí muži na následky lásek vyhaslých. Na plod lásky politiků s vládou platí národ synů užaslých. Alláh kdys velký byl turecký pánbu, dnes však má na světě žal jen a hanbu, na stará kolena chybí i pohova: věrné mu strkají pod žezlo ďaurů, osud snad čeká je ichtyosaurů, chce do Palestiny konkurent Jehova. Alkohol je postrach slabých lidí jako láska, dobrodružný sen. Silný však se vína nezalekne, ani utopií, ani žen. Alkovna v starých románech útulek lecčeho byl; dnešní svět k tomu zjedná si zavřený automobil. Almanach nevymizí z knižní rodiny: jen gothajský zahyne na souchotiny. Almužna je milosrdný skutek, když nám cit pro spravedlnost utek. Alpy jsou vysoké hory pro romantické tvory. Dobře by se na nich vyjímaly pro exkrále kriminály. 383 Alternativa čili buď – anebo pro národy mizí pomalu; zato způsobí však těžkou hlavu politickému šibalu. Altruism pěkná ctnost, v románech nás pobaví; jde-li však o skutečnost: na písku se nestaví. Alumnát má toto za nápis: Zde se korumpuje Adónis. Amanta má kuchta Fany, bratrance má malá Stáša, milence má krásná Annie, ctitele má slečna Máša, přítele má paní Laura, princezna má lokaje, chodí za ním do stáje. Amatér je užitečný s ústy pod zámkem; v politice nechať mluví, jen však nad džbánkem. Amazonky byly za všech časů, měly sílu, měly ctnost i krásu, poklesly však nyní velice. Jedny tuk jsou, druhé sama kost, kohoutí jest jen jich bojovnost, ostatní vše, běda, slepice. Ambice veliké doktoru X sedí v tváři; do nebe žebřík mu budují už proletáři. 384 Ambrózie, kromě nesmrtelných, nejeden si básník vydobýval tím, že na pozemské pouti s chlebem česnečku jen míval. Ameliorace v hospodářství značí dobré konání; v politice však to obyčejně bývá záplatování. Amen zbožný řečník naposledy děl. To jest: mozek váš už bohdá zvodnatěl. Amerika velí. Srdce strašpytlovo zkoumá každé slůvko páně Wilsonovo. Brachu, neboj se, pan Wilson nezklame tě. Udělá pořádek v našem starém světě. Leč až domluví, to hlavní svými slovy americký kapitál nám nejspíš poví. Amfiteátr, toť jisto, byl krásné a vhodné místo. Milionáři kariéristo, pro své schůzky s lidem dej si jej zbudovat židem! Amnestie v demokracii číms jiným bude; nechť bují! Leč „milost“ a demokracie se navzájem vylučují. Amoroso čili milostně a něžně leckdo teď nám hraje, kdo nás dříve bil. Amoroso nebo furioso, mimochodem jen si pomyslíme zběžně, aby laskavě nám... Amputace nepřehledné syni pro vlast podstoupili. 385 Teď se tedy amputovat vlast dá pro syny, již zbyli. Amulet pověra, a přec věc milá, když si jej dívka dá za ňadra bílá; leč byť byl ze zlata a za tisíce, neřest je na prsou čarodějnice. Anabaze nová byla vykonána, Češi opět jednou byli světoví. Dbejme, by ji promptně nepostihla hana, že ji mistři slova zvěční tuctoví. Anachronism nejeden mizí z Evropy den co den, nebojte se, raci z děr, dost jich zbude pro váš směr; leccos stojí za pochvalnou zmínku, vcelku stavíme však na bahýnku. Analogie – pro pana barona nejlepší bývá, když se z lóže své kukátkem v podpaždí baletek dívá. Anarchista, vizte, jak se časy mění, celou Evropou byl souzen k vyhubení; teď však s celým světem vyhubit se chystá všecko, co si říká imperialista. Anatéma, zbožné prokletí, hrůzu ztratilo i smysl už; pravidelně k duhu dnes jde ti, když jsi mnoha proklínaný muž. 386 Andante je v Čechách velmi oblíbeno, řeč svou zpívají a písně protahují, opatrným tempem i svou politiku mnozí k rozšafným jen cílům dirigují. Jenže opatrně teoreticky v praxi bývá často – opatrnicky. Anekdota budiž dobrý doušek pod zeleným stromem v pivnici, když jsme dlouho moudře vandrovali po rozšafné rovné silnici. Anexe, slůvko kulaťoučké, tu loupež značí, spravedlnost tam; hra s ním, jen zakalujíc jasné, je diplomatů jeden um a mam. Anglie, obdiv si vynutí ctnosti tvé, počty a diplomacie. Ale kde zůstalo pohnutí, které nás dojme při slově Francie? Anonym je někdy zbabělec, jindy správně vedoucí si pán proti těm, kdož soudí každou věc podle toho, kdo je podepsán. Antagonism mnohý zmizí, až uzdravějí Evropu chorou. Leč chudák s bařtipánem nesmíří se pod žádnou trikolórou. Antika, toť celkem lepší chvíle, krásná byla tehdy lidská gesta. Filistři dnes žvaní o ní mile, mramor je ze sádrového těsta. 387 Antikrista zbožní se kdys obávali věříce v den hrůzný jeho příchodu. Před novým Kristem dnes by do zaječích vzali, kdyby přišel na prah jejich obchodů. Antišambrovati každý nedovede, ohebné je k tomu třeba páteře; s pevnou páteří – to bylo a to bude – dál se nedostaneš nežli za dveře. Antikváři, pozor! Vzhůru bílou bradu! Svět má pro vás vzácné starožitnosti. Kupte, snášejte jen rychle do svých skladů se vším všudy vrchnost z boží milosti! Antologie má téměř vždycky více špatných nežli dobrých stránek, zvláště když ji dělá obchodnicky pro publikum p. red. Jelimánek; pravou v srdci nosí čtenář lidský. Apetit je někdy přenáramný um. Němec odjakživa vítězem tu byl. Ze všech končin země zní to k nebesům: Tě prosíme, bože, by se udávil! (Psáno před válkou.) Apollo, umělců bůh, opustiv olympský luh, nekrášlí smutného nebe; na penzi prodlévá kdes, poněvadž umělec dnes uctívá toliko sebe. Apostata budíval kdys pohoršení, dokud pravda byla nemovité jmění. Dnes ji dobýváme těžce jako rudu. Hanbou trvati jest na poznaném bludu. 388 Apoštol, toť krásné povolání, bez něho by svět byl hluchou plání. Bohužel i zde je neřest rubu. Mnohý znamená jen velkou hubu. Aparát je dobrý nebo planý. Nejhorším jsou politické strany. Aprovizace za vlády Vídně v anarchii klesla očividně; nyní z bryndy má nám dozajista pomoci ministr anarchista. Aréna byla a jest divadlem lidových gest; kde gladiátor hrál kdys, subreta vítězí dnes. S ní maje společný rys politik mnohý tu kles. Areopag vážný sbor nekoná vždy vážných věcí; někdy je to pouhý cop, jindy zařízení mlecí. Argumentace hra bývá skvělá. V zápas torero jde s pravdou býkem. Plesají žen srdce rozněžnělá: Torero je velkým kouzelníkem. Archa Noemova měla pojmouti jen zvířata; z nich snad znova by se bylo jiné lidstvo narodilo – rasa méně proklatá. Archanděl – psáno je – s plamenným mečem 389 nám prarodiče kdys vypudil z ráje, vyžeňme všecko, co vládne tu mečem, a dobudeme si rajského kraje. Archív mnohý v dnešním reji nabyl důležitosti. Manipulace se dějí. Vyrůstají starosti. Někdo rdí se, někdo třese; pracuje již pometlo. Blažen, komu povede se tajnost vznésti na světlo. O jednu věc prosíme jen: S pravdou ven, leč s tvou i mou! S pravdou ven, leč s celou, nejen s půlkou tobě příjemnou! Aristokrat vybledlá je sláva, modrou zlatá vystřídala krev. Vepři chrochtají a bučí kráva, kde zněl romantický loutny zpěv. Arkádie, Arkádie, věčně sladká utopie, nad vlastmi jsi lidská vlast, Adamů i Ev jsi rájem, slíbeným jsi rajským krajem, kde by život značil slast – odvahou jsi srdce pouze v blázinci, kde líčí z nouze člověk na člověka past. Arivista čili šplhavec, zisk a sláva jeho heslo jest; tam však jen, kde hloupost stálý žnec, může pšenička mu čile kvést. 390 Armáda zdá se dívčinou švarnou, když vojsko táhne a hudba zní, když národ má v ní záštitu zdárnou své svobody, svého snažení. Skepticky zří však zkušení muži na zamilovanost junáků –: Na světě vzkvete tím více růží, čím méně tu bude vojáků. Aróma jest vůně kořenná, žádný parfém ženský, drsná, silná; bytost muže takto vonět má, jeho zásady a snaha pilná. Ars amandi, věčně stejný um, věčně kvetou jeho rudé záhony. Dává přednost tichým večerům, ve dne však... nu, to se stáhnou záclony. Artemis neboli Diana, bohyně luny a lovu, dávno již nejezdí lesy; snad jako slečinka z myslivny má dostaveníčka, klavír a zdobí venkovské plesy. Artilérie, toť pravda, dovede dnes posílati, úspěch měla veliký; s chválou počkáme však, až nám místo „koťat“ bude házet husu, zelí, knedlíky. Arzenály lidstvo svorné za zásluhy bezesporné vyhodí snad do povětří bez velikých cavyků! 391 Ptáme se jen, co se stane se zbrojnicemi, z nichž vane vůně pomluv, lží a intrik hokynářských kritiků? Asanace byla před nemnoha lety pražská čtvrť, kde ghetto kladli na fůry. Dnes nám toto místo zdobí vzácné květy, přelíbezné květy architektury. Asfodel je kvítek milý ufňukaným básníkům; nám naštěstí růže zbyly, růže, slunce, lesů šum. Asimilace je heslo žida, který není sionista; křesťané to činí kratčej: asimilují si Krista. Asketa je člověk bohumilý. Přejme mu, by cíle svého došel. Na hrobě, hle, hlásá kámen bílý: Nejed, nepil, třetího dne pošel. Aspirace pavučiny jsou z kouta, v kterém sedíš, vyslané. Zlým v nich zlaté mouchy uvíznou. Dobrým vítr všecko rozvane. Astra je staropanenský kvítek anebo moučka na krmení dítek; při oné myslíš na růží trsy, při této na zdravé mateřské prsy. Astrolog byl hvězdopravec, astronom je pouze znalec, 392 hledá se však vzduchoplavec, který nás tam doveze. Atavism silný koluje nám krví, proto občan pilný pole bitev mrví. Ateism, víru zdravou, žijeme dnes v plné míře; ostatek je setrvačnost, náboženství na papíře. Ateliér, dílna umělecká, rodí často zparchantělá děcka. Kde se ziskuchtivost páří s hloupostí, tam se neporodí kousek věčnosti. Atentát je lidumilný preventivní prostředek, když jde o to, aby jeden nestrojil ho často na sta po celičký lidský věk. Atlét mívá velké svaly, ale malou hlavu; tak i s mnohým politikem, který mluví k davu. Atmosféra není u nás čistá, cosi páchne tu a dusí nás. Ach, to větry pouští dozajista ziskuchtivosti a lichvy ďas. Atrakce jsou velmi různé, smutné, veselé i hrůzné; každý podnik mívá jinou, některé jsou pouze psinou. 393 Také strany politické mají atrakce své lidské: nelidskou zde službu koná politická primadona. Audience v republice ztratily svůj třpyt; zato ve vážnosti stouply ty, jež dává lid. Auditor je také jedna ze vzpomínek na habsburský černožlutý čas: psa si představuješ, který vztekle kouše. Běločervený teď pleteme si vínek pro vlast novou; psy ty vezmi ďas: jen ať nevyskytnou se nám v českém rouše. Auditorium je nevděčné a vděčné; řeči nebývají vždycky užitečné. Byli bychom národ ze vzácného kovu, kdyby v pravý čas muž pravý přišel k slovu. Aureola vnější není nejcennější; zasloužená záře vyzařuje z tváře. Austria byla felix, když podnikala sňatky; když rvavý jal ji duch, zbyl po ní však jen puch a papírové zlatky. Autobiografie zřídka pravdou polije obraz člověka; je-li z ruky ženské však, 394 čti vše právě naopak, a tak pravdu zvíš. Autograf slavný v noci vstal a v hněvu spravedlivém řval, až zkoprněla Mánička: „Kdyžs mě už jednou urvala, proč jsi mě takhle zandala mezi svá hloupá psaníčka? Ty přítelkyně, ctitelé se hašteří jen vesele a pomlouvají vespolek; čert aby myslil na spaní v tom navoněném ústraní: Je tohle vděk, je tohle vděk?“ Z postýlky hupla Mánička, popadla svoje psaníčka a z prsou vydral se jí sten; v balíčku ručkou lovila a potom rychle hodila – autograf slavný do kamen. Autokrat mizí z řad, hledá zadní vrátka; dbejme dál, by čert vzal také autokrátka. Automat je užitečný přístroj, rozšíří se velkých do dimenzí. Logicky až všude zavedou jej, považte, co uspoří stát penzí. 395 Autonomie slavně nežije; běží o nemoc: Kde se zahostí zištnost s hloupostí, slabá svépomoc. Autor z deseti jeden svědomitostí veden tvoří víc než dým; sotva ze sta však jeden vzácnou hrdostí veden je v tom důsledným. Autorita není spár, když ji bereš jako dar z čisté dlaně! Autorita vnucená je však dýka broušená oboustranně. Averze zpravidla bývá nevěcný osobní cit. Umíš-li příjemným býti, jsi chválen spíše než bit. Tvá dobrá práce nic není, líbivý nejsi-li muž. Pracuje averze bližních jak tupý kuchyňský nůž. Aviatik dobyl vzduch, šraňkům směje se z lodi. Nechať hřímá hesel ruch: světoobčan se rodí. Azalka, pěstěná květinka, jak napudrovaná slečinka 396 v pokoji radost nám dělá. V poli nás dojme jiný svět: šípkové poupě, makový květ. Proč bys se, azalko, rděla? Azur krásou vznešenou nás jímá, pokud ze své Země k němu zříme. Ale je to poušť a je tam zima, když svou Zemi zpupně opustíme. Azyl každý plod je nouze, lidstvo obviňuje pouze: buď se množíte jak blázni, nebo nežijete v kázni. B má říci ten, kdo řekl a, logiky toť smysl krátký. Když jste vzali šlechtě tituly, vezměte jí také statky. Balancovati, toť také umění, kdo to dovede, jest akrobatem zván. Někdo má v tom praxi věru nevšední, chce však politikem býti jmenován. Babylón – och, jména toho nadarmo by neměl brát svět náš – smyslu záhadného podivínský aparát. Kolik hlav, och, tolik soudů, bezmála i obchůdků: labyrintem cest a proudů ze schůdků jdem do schůdků. Bacily a bakterie jistě na místě svém jsou, 397 i když jejich úsilí je někdy věcí nezdravou. Bez bacilů lidských ani svět se lidem nedaří. Zhltli by nás bez váhání potentáti s lichváři. Bajonet je málo lidská zbraň, žoldácká jen užívá ho dlaň. Bakchantka již také není kněžkou, veřejně se nectí její zjev; více nebo méně tajnou veškou bývá jen a řádně pije krev. Bakchus, to je také jeden starý bůh, který znuděn světem na výměnek šel. Dnes ni ve víně se nezdá býti duch, svět i pro pitku již tuze zpitoměl. Bál či ples je smutná věc, oblečený zvěřinec. Je-li hodně škrobený, je to jen trh na ženy. Nejlépe se podaří na dědině s šumaři. 398