STAVBA VODOVODU

Stanislav Kostka Neumann

STAVBA VODOVODU
Očadlá bohyně s ovětralou tváří, s vypráhlým věčně hrdlem, se železnými stehny, s rukama černýma a s hlasem staré běhny, ve zracích pánovitých krvavou majíc záři, divoce rozkřikla se v našem údolí, až v dáli rozsévač ji slyšel na poli. Tu práce ohromná, urputná, drsná a dravá rachoty, ranami, ropoty, ryky a rázy se rozehřměla náhle a v země ňadra zdravá vrazila rudý prapor na žerdi plné sazí. Ach, běda přemoženým! Nad jara znameními, vpolíbenými jemně na břehy řeky, luka, lesní stráně a žleby, vášnivě zatřepotal se. Tu prchala z děr země, děsivě rozrážené geometrickými hřeby, zvířata sotva procitlá, ptáci oklikou míjeli a zeleň brutálně napadená se udiveně chvěla. Ach, běda přemoženým! A staré buky a duby, nežli se rozešuměly, sraženy zaryly s rachotem rozvětvená svá čela v zdrásanou, rozrytou půdu. A tiché kdys, lahodné cesty pukaly otřásajíce se pod balvany a gesty hnědého davu cizinců, jež vlaky sem lhostejně vrhly odkudsi z podivných dálek, by do dědin zbojnicky vtrhli, kde vůně dýchají a mír. Osmahlí, při práci polonazí a v krčmách fantastičtí, až na nůž ukrutní ve vzteku a při táhlých písních tak lidští, jazyky všemi mluvíce a všechno znásilňujíce, 112 žoldáci války velebné, inženýrské a plodné, daleko od macešské půdy své rodné se vrhli do bitvy s údolím a jeho valy, ničeho nešetříce cesty rozbili a vrchy provrtali, ve vřavě, řinkotu, řehotu žerouce robotu. Železa kobrtavá rapsódie jak blasfémie řinčela s nimi, a zelenými útoky svými ze strání odpovídal jí jarně rozmáchlý kraj, střeha svůj taj. Kladiva, špičáky, páky poskakovaly, cval koní okutých s jiskrami pod kopyty, kovy a kameny kovovou kaskádou tepaly, černými zrcadly zelené pohlcujíce kmity. Sekyry bily a pily skřípěly, hltavě hlodajíce na patách lesů, řetězy úpěly v rytmické údery děsu. Umřelo ticho po kilometrech v našem údolí, řev dynamitu slýchali lidé na poli. A mřely louky u řeky zdupány, zaneseny, s hnědými děcky hnědé hospodařily ženy na jejich smutku, ženy z baráků a lidé z kantýn, jež v soumraku koulely žhavýma očima, hulákaly a písně podivné lkaly. Vrchům se z boků řinula hlína čerstvých ran, kamenné cáry z těla jim trhali divoce; zvlčilé náspy rostly, balvan se stavěl na balvan, v klín řece padalo těžké, hřmotící ovoce, 113 ze strání padalo, pršelo, řítilo se neočekávanou úrodou, nedbajíc květů, ni trav se koupajících v rose, ni vln, jež bublavě jdou, nedbajíc keřů, a stromům, podobno hromům, smrtelné zasazovalo rány, jež rozedrány zely a krvácely. Na pomoc svalům a kovu les mrtvého dřeva se vypravil, podroben přísnému slovu podpíral, spojoval, nesl, kryl prkny a fošnami, koly, latěmi, trámy, bohaté bohyni budoval provizorní chrámy, a mrtvé věci odpravit živé pomáhaly a pronikly skály. Železa, dřeva a kamene symfonie krutá tak rostla řízená řevy a kletbami, zatímco venkovská země výhružně ††††††† †††††††††††††††††††††††††††††††††††††††† ††††††††††††††††††††††††††††††††††††††† †††††††††††††††††††††††††††††††††††††† †††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††† †††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††† †††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††††olí nahoru dolů přes kopec, pod silnice a do polí. A na nádražích vagóny chrlily již rour železných černou a dunící tíž. Sedlákům s potahy propité znova plníce měšce, housenky černé po cestách se rozlézaly těžce, na lukách řadily se housenky černé a lysé a zkoušeny, rozváženy, spouštěny, 114 spojovány a pohřbeny pak v příkopy, beton a tunely zmizely. Nesmírný, černý a dutý had pod naši půdu plnou vnad byl zaklet, had pukající, se mstící pod naši půdu byl zaklet. – Tak po léta vznešená, krásná, sprostá, prokletá, dávajíc život, dávajíc smrt po boku tvora, jenž bůh jest i krt, zpívajíc písně, nadávky říhajíc, do set a tisíců všeho čítajíc ohromná práce pod rudým praporem byla tu domovem. Jak pán si počínala v našem údolí, jak vítěz připadala lidem na poli. Zprzněná půda nelenila však, u zeleného stál zelený mrak potopou hroze zelenou. A sotva místo některé opustil cizinec, jak rozsévačem vystřídaný opustil je žnec, a silou nesmírnou, silou spojenou kraj celý se vrhl na ně se všemi živly a ze všech stran, vteřiny s milostným úsměvem na souhlas kývly, a zacelovači ran se dali do díla. Od hotového tunelu se odplížily stroje, malinký průhled za sebou zanechavše, hynuly vetřelců lomozy a řídly vášnivé roje, 115 neb zápas končil, a na vše, co počítající zanechal tvůrce a vrah, kraj mrhající ruku svou vztáh. U vrchu prohlodaného nová vyrostla stráň z kamene holého, plného hran a hrotů, z kamene bledého jak mrtvá, studená skráň, a navršenou svou hmotu ve žlebu bujném jak přízrak přísně přímila, jako by ani z domácí půdy nebyla. Však lesů ševely širé šelestily šerem, šuměly, šepotaly poznámky ironické, a koruny se rozpínaly uvolněným směrem nad dílo zpupnosti lidské. Sluncem a lijáky, větrem a mrazem a semeny započal útok, a na jaře rázem jak plameny vytryskla zeleň nad kámen, jenž rozleptán a omámen byl mechem již. Tiše a pomalu kamenný přízrak byl pohlcen, se zvěří se vracející se vrátil zelený sen. Děj podobný neustále se všude děl, kde urovnanou půdu opustil nepřítel. Na zaschlé rány, nové hráze, cesty scelené padaly květy, padala semena, padal svátý list, v ústraních znova ožilo ticho zelené, do nových skulin se vracel drobný živočich jist. Očadlá, robustní bohyně s gigantickými sny a s mravy zestárlé pouliční holky 116 kams jinam dávno se vrhla vykřiknout v jarní dny, jimiž se oráč ubírá za pokojnými volky. Od lučin znova osetých dole v údolí odešel dobrý hospodář nahoru do polí. Jen tu a tam drobné stavby a ploché ventily cos o minulém zápasu ještě pravily a prostě vypravují dosud –: že Města marnivý osud tu pod naše lesy a lada černého zaklel hada a jeho útrobami posílá vodu smutnému rodu svých zajatců... 117
Básně v knize Básně 3 (in Spisy Stanislava K. Neumanna, svazek 8):
  1. I   My, dráty telegrafní, telefonní a elektrické,
  2. II   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  3. III   V dálku se zavrtáváme bzučíce
  4. IV   My, dráty vyslané do kolonií a tropů
  5. V   My, dráty telegrafní, věčně nenasycené
  6. VI   My, dráty elektrické...!
  7. VII   Kvetoucí stonky svých tyčí, sloupů a zvonkových her
  8. VIII   Jak v linkách nota vysoká
  9. ZPĚV OBLOUKOVÝCH LAMP V HOSTINSKÉ ZAHRADĚ
  10. ZPĚV SVĚTEL Z NEVĚSTINCŮ
  11. ZPĚV NÁDRAŽNÍCH SVĚTEL
  12. PANYCHIDA Za Jaroslava Vrchlického
  13. CHVÁLA SELKY
  14. DUB
  15. ZPĚV ZIMNÍ
  16. ZDE, V TÉTO ULIČCE ÚZKÉ...
  17. LEDY V DUBNU
  18. SLOHY MÝCH DNŮ
  19. SKŘIVAN
  20. DEN
  21. DEŠTĚ V KVĚTNU
  22. NA ČERVNOVÉ ZEMI
  23. ŘÍČKA V LÉTĚ
  24. RÁNO
  25. RYBOLOV
  26. TOUHY
  27. KDYŽ CESTU MI VROUBILA ŠALVĚJ
  28. RADOST
  29. KŘÍDLOVKA
  30. ČERNOCH
  31. CIRKUS
  32. †††††††††††††††
  33. MODLITBA K MOCNOSTEM ŽIVOTA
  34. ZPĚV Z NABITÝCH LET
  35. BUDOUCÍ LIDÉ
  36. PODANÁ RUKA
  37. STAVBA VODOVODU
  38. JARNÍ NEDĚLE
  39. JDOU HODINY
  40. DEN LÁSKY
  41. JMÉNEM DĚLNÍKŮ
  42. ZPĚV Z DVACÁTÝCH LET
  43. O LÁSCE A NENÁVISTI
  44. LEDEN 1924
  45. POLEMIKA
  46. DOMÁCÍ ZPĚV DIDAKTICKÝ
  47. JARNÍ JÍZDA JITŘNÍ
  48. PROMĚNA
  49. OKAMŽIK
  50. SRDCE
  51. POZDRAV
  52. V BOUŘLIVÉ NOCI
  53. IN MEMORIAM ERVÍNA TAUSSIGA
  54. JINÝ OKAMŽIK
  55. ZPĚV NAD MAPOU
  56. HOSTEM V PRAZE
  57. ZAMČENÁ ÚSTA
  58. IN MEMORIAM L. P.
  59. VZPOURA
  60. V SZEGEDSKÉ KANTÝNĚ
  61. RANNÍ SLUNCE V SZEGEDU
  62. PÍSEŇ Z 1915
  63. NOC V KIŠKUNDOROŽMĚ
  64. MAGYAR KIR. ÁLLAMI SZEMKÓRHÁZ
  65. TĚŽKÝ ÚDĚL
  66. LÉTO V ELBASANU
  67. MOTIV Z ELBASANU
  68. CESTOU Z DRAČE DO KAVAJE
  69. VEDRO
  70. KUKUŘIČNÉ CHLEBY
  71. ZIMNÍ VEČER V ELBASANU
  72. ZLÁ NOC
  73. V SRDCI MI ZPÍVÁ STESK...
  74. Z ELBASANU DO ŽIBRAKY
  75. BRAGOŽDA
  76. U OHNIŠTĚ
  77. POHÁDKA Z BRAGOŽDY
  78. DOMŮ
  79. NA OCHRIDSKÉM JEZEŘE
  80. CESTOU Z OCHRIDY
  81. DEMIRE NEZIRE, CHUDÁKU Z DIBRY...
  82. GOSTIVAR
  83. CESTOU Z DOVOLENÉ
  84. NA ZNAKU POD ŠIRÝM NEBEM...
  85. MAKEDONŠTÍ SLAVÍCI
  86. DRUGOVO
  87. OCHRIDA
  88. TESKNICE
  89. NÁVRAT K VESELOSTI
  90. CHVÍLE SVĚTLA A VZDUCHU
  91. LETNÍ KRAJINA
  92. NEDĚLE NA MÍRNÉ FRONTĚ
  93. KDYŽ KULKY HVÍZDAJÍ
  94. STARÁ PAZOVA
  95. V NOUZI SRDCE
  96. POVZDECH
  97. REZIGNACE
  98. OKNO
  99. JITŘNÍ
  100. NEMOCNIČNÍ POSTEL
  101. ELEKTRICKOU TRAMVAJÍ
  102. PODZIMNÍ PROCHÁZKA
  103. ZPĚV VĚŘÍCÍHO
  104. TICHO DOMOVA
  105. PLAKÁTY BIOGRAFŮ
  106. BOŽÍ MLÝNY
  107. 28. ŘÍJEN 1918
  108. NÁROD
  109. POZDRAV TOMÁŠI G. MASARYKOVI
  110. EPILOG Z 1922
  111. ŽALM Z ROKU 1919
  112. V PŘEDVEČER VZPOURY
  113. ELEGIE
  114. JARO V MĚSTĚ
  115. ZLATOHLÁVEK NA CHODNÍKU
  116. PROLOG
  117. POZDRAV
  118. SOCIALISTICKÝM ŽENÁM
  119. DER ROTE MAX
  120. RÓZA LUXEMBURGOVÁ
  121. CESTOU
  122. O BITEVNÍM POLI V NÁS
  123. FILM
  124. KOMÍNY
  125. NOČNÍ PRÁCE
  126. RSFSR
  127. KÁZÁNÍ SPARTAKOVO
  128. ZPĚV ZÁSTUPŮ
  129. KAMENY
  130. ZPĚV JISTOTY
  131. VY A MY
  132. NEDŘÍMEJ DLOUHO, DAVE!
  133. SYN ČLOVĚKA
  134. MILATK
  135. ČERNOŠKA Z BISMARCKOVA SOUOSTROVÍ
  136. MABRUKA
  137. MĚŠŤAČKA
  138. MICI
  139. BÁSNÍK ZPÍVÁ SI MIMOCHODEM
  140. TALÍŘ HUB
  141. VOTES FOR WOMEN
  142. POHÁDKA
  143. CIHELNA
  144. O VĚČNÉ TOUZE
  145. HOCH
  146. MAŠÍROVALI JSME...
  147. M. KIR. ÁLLAMI SZEMKÓRHÁZ
  148. VOJENSKÝ HŘBITOV V ELBASANU
  149. FRANCOUZI STŘÍLELI
  150. ČERVENOBÍLÝ PRAPORE!
  151. MOJE VLASTENECTVÍ
  152. ALBÁNIE
  153. BRANKA ŠIBENIČNÍ MOUDROSTI
  154. PÍSEŇ
  155. POVZDECH
  156. 1918–1919
  157. DOLNÍ TUZLA
  158. NA JARNÍM SLUNCI
  159. POLEMICKÉ SLOKY
  160. PÍSEŇ RUDÝCH BORCŮ
  161. ?
  162. TEMNÁ JÍZDA
  163. FILATELIE
  164. DĚLNÍCI JDOU NA VLAK
  165. VE VLAKU NA JAŘE
  166. VZHŮRU, BAREVNÍ PROLETÁŘI!
  167. Sláva pěsti!