Živé pochodně.

Jindřich Šimon Baar Vilém Bitnar Sigismund Bouška Xaver Dvořák Josef Florian František Holeček Vladimír Hornov Jan Ev. Hulakovský Adam Chlumecký František Chramosta Martin Chudoba Josef Jasanovič Jan Ježek Josef Kalus Antonín Knotek František Kohout Julius Alois Koráb Karel Th. Kotrouš Karel Kraus František Kyselý František Leubner Karel Dostál-Lutinov Mikuláš Maršálek Martin Medňánský Ferdinand P. Místecký Josef Mottl František Novák Jan Evangelista Nečas Antonín Pavelčík Jakub Pavelka Jaromír Stanislav Pavlík Alois Potěhník František Richtr Jaroslav Rouček František Skalík Karel St. Smutný Rudolf Strupavský Jan Spáčil-Žeranovský Jan Svárovský Antonín Sychrovský Josef Šimon Josef Šorm Otakar Tauber Antonín Travěnec Sigismund Uttenrodt ze Scharfenbergu František B. Vaněk Josef Vejchodský Jan Vondrášek František Walzel Prokop Zaletěl František Žárovský

Živé pochodně.
„Nuž vzhůru, heroldi, na oře v letu, nám v čele triumfu“,triumfu,“ tak děl pán světů, „v trub hlaholení zvěstujte, že k hrám dnes vlídně Řím zve bůh a caesar sám!“ – A jeli. V předu heroldi v trub vřesku, pod zlatým oděním se stkvíce v lesku, a za nimi, jak příval nesměrný, jde průvod Iegionů nádherný. V jich středu v purpuru a hermelínu, na ložci z cedru, ve vějířů stínu, kol skrání lauru věnec zlacený, hle, vládce světů, Nero vznešený. Půl opřen žezlem, s pola spočívaje, své oči bez lesku mdlé zavíraje na kůži pardalí a kůži lví sní napřed hod a zápas krvavý. Sní lačný na ramenou eunuchů, jenž bosi jdou jak vlna beze ruchu, jich kruhy zlaté volně v zápěstí jen chvilkou hadem v trávě šelestí. Tak táhli ulicemi a co chvílí se hlasatelé v předu zastavili, a hlahol polnic ustal v jeden ráz, kdy první z heroldů svůj pozved hlas: „Ó Říme, na kolena v zbožném strachu své tělo prostři na zemi a v prachu Tvůj caesar mluví k tobě a tvůj bůh, jest slovo božské, co v tvůj hřímá sluch.“ 37 „Dnes po způsobu vašich starých bohů chci vmísit mezi vás svou božskou nohu, já caesar, jejž zná nebe jako zem, jenž vládne olympem i vesmírem“.vesmírem.“ „V své zahrady, kde rozkoš probíhá se, vlas rozpuštěný a v pochodní jase, jež Nero k poctě vaší strojí sám, vás zove krve k zápasům a k hrám!“ Vřesk polnic vpad, dál hnul se průvod stkvěly, a – jásal Řím; ti, v prachu co se chvěli, teď šílí plesem, zotročilý dav: „Ó božský caesare, buď zdráv, buď zdráv!“ Juž v zahrad bránu vjeli; ty se tměly, neb noci třásně na štíty hor sjely na věže chrámů, domů, průčelí. – Lid hnal se v sady v ryčném veselí. A rázem pochodně hned ohněm vzplály, řad dlouhý, žhavé jazyky tu stály; křik sterý, žalný letěl k ústům z úst, třas vzduchem, až směs počla v píseň růst. A žhavé jazyky tu píseň pěly: „„Ó Nerone, zlost tvoje v šat, hle, stkvělý nás oblekla nad purpur tvůj a nach, tvůj oheň tráví jen, co smeť a prach. Však duch náš jako fenix tmavou nocí již letí v azur nebes v křídel moci a svítí přes řekyvěky, jež z dáli jdou, jdou – vlny, jež tě s Římem pohltnoupohltnou. Jsme jitřenka, jsme zora, která vzchází, jež k východu den jasný doprovází, 38 náš plamen žhoucí taví starý svět, by rozpjal volná křídla vzhůru v let. V nás lidstvo už své nové jitro vítá, pán otroka už v bratra náruč chytá, už padá ta, jež dělí lidstvo, hráz, a nad světy se klene lásky jas. V něm Kristus, jejž jsi šlapat chtěl, se přímí, se zvedá Velký věky valícími a na trůn tvůj, zkad padáš shnilý plod. On sedá a s ním jeho Svatých rod. Ten zříme den, jsme červánků v něm tříseň, jej zdraví jásající naše píseň přes hrobu tvého mrákoty a tmy, mu Allelujah naše v ústret hřmí!““ A píseň dozněla, v prach padla těla. Proč Neronem teď ledná bázeň chvěla? proč divým chvatem na útěk se dal: kříž plamenný nad Vatikanem vstal! 39 V. JOSEF FLORIAN. Nar. 10. února 1873 v Staré Říši na Mor. Jest posluchačem filosofie v Praze.

Básně v knize Pod jedním praporem: