Anděl.

Jindřich Šimon Baar Vilém Bitnar Sigismund Bouška Xaver Dvořák Josef Florian František Holeček Vladimír Hornov Jan Ev. Hulakovský Adam Chlumecký František Chramosta Martin Chudoba Josef Jasanovič Jan Ježek Josef Kalus Antonín Knotek František Kohout Julius Alois Koráb Karel Th. Kotrouš Karel Kraus František Kyselý František Leubner Karel Dostál-Lutinov Mikuláš Maršálek Martin Medňánský Ferdinand P. Místecký Josef Mottl František Novák Jan Evangelista Nečas Antonín Pavelčík Jakub Pavelka Jaromír Stanislav Pavlík Alois Potěhník František Richtr Jaroslav Rouček František Skalík Karel St. Smutný Rudolf Strupavský Jan Spáčil-Žeranovský Jan Svárovský Antonín Sychrovský Josef Šimon Josef Šorm Otakar Tauber Antonín Travěnec Sigismund Uttenrodt ze Scharfenbergu František B. Vaněk Josef Vejchodský Jan Vondrášek František Walzel Prokop Zaletěl František Žárovský

Anděl. „Věkové jsou hodinami národů“
Z bran ráje vyšel anděl křídel bílých, jenž poslán lid náš chránit psot, v zlých těšit jej a smutných chvílích, vést bezpečně, kde září kříže hrot, jenž vytčen jest mu za cíl stkvělý, by s cesty nezbloudil krok smělý. Již stokrát vystřídala zimu vesna, svým dechem sňavši závoj sněhový a rozlámala země pouta těsná, v něž poutaly ji ledu okovy, co vyšel váhaje a slzy taje v ty naše zubožené, české kraje. Jak sněženky květ přeútlý a něžný, jenž rozkvet s prvním jara zásvitem a pronik’ stěží země povlak sněžný, [144] tak bled, že chví se srdce soucitem: tak bledá jeho křídla jsou i líce, a oko jeho – hasnoucí je svíce... Šel anděl tiše dřímající zemí, šel po vsích ode dveří ku dveřím a budil spáče vlaje perutěmi. – „Již vstaňte! na zvon jitřní udeřím, ať píseň vaše zvučně zahlaholí, ať roznese se širém po vůkolí!“... Zrak protírají dlouholetí spáči, mdlé dlouhým spánkem hlavy zvedají, jdou, kudy andělova noha kráčí, a nejprv nesměle jen šeptají, než dále se srdcí jim spadá tíseň, a hlasitěji zvučí jejich píseň. Zpěv jejich roste v píseň z mrtvých stání, že hora odpovídá ozvěnou, a vítr roznáší ji širou plání a řeka šumí vlnou zpěněnou, že šeptají ji v polích zralé klasy, hor, lesů, údolí jí znějí hlasy... Jak roste davu zpěv, zní radostněji: tak jasní andělovy perutě, až jako slunce na nebi se stkvějí... Všech oči na něm tkvějí nehnutě, vše cítí, jak se srdce rozehřívá, jak leje se v ně radosť opojivá... Čím víc však v nadšení líc plála žáru, čím mocněji zněl nad zástupy zpěv: tím častěji se ozval zlozvuk sváru, tím častěj’ šlehá z očí hněv; čím slavnostněji hlučí hlasy zvonů, tím víc se falešných v ně mísí tonů... 145 Čím víc se síla do jich leje paží, tím častěji i rána dopadá, druh druha ze závisti ve prach sráží, druh druha pomlouvá a okrádá a prapor života ten nese prvý, kdo potřísněn jest padlých bratří krví... Líc andělovu smáčí slza žhavá, vzdech žalostný mu z ňader vylétá... Níž uklání se krásná jeho hlava... Hle růžemi mu čelo rozkvétá a křídlo rudne nebem na západu, kdy slunce padá za hor strmých řadu... Zda červánek ten večer věstí lidu, jenž, sotva procit z tíživého snu, zas zapadá v noc starou, v starou bídu, jak slunce po kratičkém zimním dnu? Zda, sotva vyšed z netečnosti hrobu, zas v hrob se vrhne v nedohlednou dobu? Zda anděl náš se s pláčem k Bohu vrátí, vzdá veškeré se svojí naděje, že láska, která bratry v náruč schvátí, tak jednou naše srdce zahřeje, by nevystydla v záští, hněvu, mrazu? Nic nelze čekat, nežli všeho zkázu?... – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – – Ne!... Nezoufám... Hlas dí mi vnitřní, jímž nejtklivější struna srdce zní, že není večer to, – než zoře jitřní – – – Jak světlo se tmou, když se dní, tak zápasí v nás různodivné směry, než v jeden souzvuk splyne hlahol sterý! Až vykvasí, co nyní vře a syčí: vše sejde se kol pravdy praporu, jejž věrná láska bratra k bratru vztýčí, 146 druh druhu uhne tiše ve sporu, v prach smete se, co nepotřebné, marné, dlaň s dlaní ku práci se složí zdárné....zdárné... Až přestaneme hledat jenom sebe, vždy stavěti vpřed svoji osobu, jež krev a sílu práci naší střebe; svůj zisk, svou česť a svoji ozdobu až v oběť pravdě chutě položíme: pak oživnem a na vždy zvítězíme... Ó, přijdi dobo krásná, přijdi záhy, by splnily se tužby mé a sny, než dojdu konce svojí bludné dráhy, jež často vede ostré přes ostny: bych uzřel lid svůj v síle, blahu kvésti a zráti v pokoji a pravém štěstí!...
Básně v knize Pod jedním praporem:
  1. Katolickým básníkům!
  2. Z „Chodských písní“.
  3. Tubalkain.
  4. Jubal.
  5. Sarah.
  6. Hagar.
  7. Sníh.
  8. Maria u hrobu.
  9. Sacerdos.
  10. Panem de coelo.
  11. Cestou života.
  12. Po ukončení překladu „Snu sv. Jana“.
  13. Milosrdné sestry.
  14. Pláč dítěte.
  15. Panně Montserratské.
  16. Triumf Kristův.
  17. Živé pochodně.
  18. Útěcha.
  19. Ve zbořené kapli.
  20. Myšlénka letí...
  21. Ballada o sochaři.
  22. K nebi!
  23. Svatební pochod.
  24. Naše dědictví.
  25. Vexilla regis prodeunt.
  26. Vzkříšení.
  27. Hoří!
  28. Zaječí král.
  29. Kouzla noci svatojanské.
  30. Slepému pěvci.
  31. Tajemná růže.
  32. Hvězdám.
  33. In tenebris.
  34. Ženci v cizině.
  35. Nové době.
  36. Dítkám odrodilců.
  37. Přísloví.
  38. Bouře.
  39. Touha, život, srdce.
  40. Mateřská láska.
  41. Dětský popěvek.
  42. První noc.
  43. Požehnaný.
  44. Hymna proudů.
  45. Chaloupka.
  46. Vánek.
  47. Mezi dětmi.
  48. Bůh – nejvyšším sochařem.
  49. Láska mateřská.
  50. „Lilja“.
  51. Ballada o skřítku.*)
  52. Kristus před křížem!
  53. Pod obrazem sv. Cecilie.
  54. Laudate Dominum...
  55. Žalm z Babylonu.
  56. Coelestis urbs Jerusalem!
  57. De profundis.
  58. Legenda.
  59. Písnička.
  60. Neodpírej zlému!
  61. K Bohu.
  62. Vynálezce.
  63. Zvěstování Panny Marie.
  64. Vzdechy utlačených.
  65. Písnička.
  66. Ave maris stella!
  67. Chcete, bych vám písně zpíval...
  68. Z mojí cesty za slávou.
  69. Ve starém chrámu.
  70. Nálada v smutném dni prosincovém.
  71. Když přišla půlnoc...
  72. Do školy!
  73. Audience.
  74. Anděl.
  75. Touhy.
  76. Z cyklu „Mezi prací“.
  77. Osculetur me osculo oris sui, quia meliora sunt ubera tua vino.
  78. Vox dilecti mei: ecce iste venit saliens in montibus, transiliens colles.
  79. Columba mea in foraminibus petrae, ostende mihi faciem tuam.
  80. Dilectus meus mihi et ego illi.
  81. In lectulo meo per noctes quaesivi, quem diligit anima mea: Quaesivi illum et non inveni.
  82. Capilli tui sicut greges caprarum, quae ascenderunt de monte Galaad.
  83. Veniat dilectus meus in hortum suum et comedat fructum pomorum meorum.
  84. Vexilla Regis.
  85. Znělka.
  86. Píseň labutí.
  87. Má naděj.
  88. Meditace.
  89. Vánoční.
  90. Zlá myšlénka.
  91. Mé srdce.
  92. Zelený čtvrtek.
  93. Sen jara.
  94. Jedno!
  95. Nad květem lotosu.
  96. Agar.
  97. Dvě hrušně.
  98. Můj první honorář.
  99. Ghazel.
  100. Písnička o mojí kaplánce.
  101. Naturam frustra!
  102. Efemerides.
  103. V čelo knihy básní věnovaných P. Marii.
  104. Hakeldama.
  105. Pláč Jidášův.
  106. Marnosť.
  107. Zapomeň!
  108. Dále!
  109. Na večer.
  110. Věř a miluj!
  111. Čechům.
  112. Sv. Václav.
  113. Nad otevřeným hrobem.
  114. Před nocí.
  115. Ježíš – Slunce.
  116. Maria – Růže.
  117. Ztracené písně.
  118. Z lesa.
  119. Do rána v máji.
  120. Shledání.
  121. Loučení.
  122. Domovince.
  123. Co mě domů pudilo.
  124. Otčenáš.
  125. Dalek Slovače.
  126. Stráž na Slovači.
  127. Roh hlásného.
  128. V májové noci.
  129. Šípkové květy.
  130. Ó, doma byl bych rád!
  131. Boží muka.
  132. Nocturno.
  133. Smutná cesta.
  134. Dva topoly.
  135. Rorate, coeli!
  136. Fragment z denníku.
  137. Dvojí svět.
  138. Motiv podzimní.
  139. Družičkám o Božím Těle.
  140. Který lásku naši zdokonaliti ráčiž!
  141. Ze života kovkopů.
  142. Legenda.
  143. Jsem jak ten skřivan ubohý...
  144. Smrť Raffaellova.
  145. Pax vobiscum.
  146. Sonet vánoční.
  147. Zraněná láska.