Kouzla noci svatojanské.

Jindřich Šimon Baar Vilém Bitnar Sigismund Bouška Xaver Dvořák Josef Florian František Holeček Vladimír Hornov Jan Ev. Hulakovský Adam Chlumecký František Chramosta Martin Chudoba Josef Jasanovič Jan Ježek Josef Kalus Antonín Knotek František Kohout Julius Alois Koráb Karel Th. Kotrouš Karel Kraus František Kyselý František Leubner Karel Dostál-Lutinov Mikuláš Maršálek Martin Medňánský Ferdinand P. Místecký Josef Mottl František Novák Jan Evangelista Nečas Antonín Pavelčík Jakub Pavelka Jaromír Stanislav Pavlík Alois Potěhník František Richtr Jaroslav Rouček František Skalík Karel St. Smutný Rudolf Strupavský Jan Spáčil-Žeranovský Jan Svárovský Antonín Sychrovský Josef Šimon Josef Šorm Otakar Tauber Antonín Travěnec Sigismund Uttenrodt ze Scharfenbergu František B. Vaněk Josef Vejchodský Jan Vondrášek František Walzel Prokop Zaletěl František Žárovský

Kouzla noci svatojanské. (Úryvek z větší básně.)
Den bílý byl, kos hvízdal plaše a louky samý květ. Hnal šohaj ovce do salaše, ach, jak ho těšil svět! 66 Pěl dovádivě jako sedmihlásek, měl jasný hlas a pružný jako vlásek, na čapce kytku koukolí a bystré oči sokolí! Od lesa k lesu šohaj jásal, od hory k hoře pěl. A kde své ovce nejradš pásal, tam budku v skále měl. Tam skládal pohádky i svoje zpěvy, tam vídal ženky lesní, vílí zjevy, tam často z mlýna rejdil čert a s šohajem si tropil žert. Však čertů bál se šohaj málo, mělť stále černobýl; a tak se na něho vše smálo a šohaj vesel byl. Kdys výskl na pasáka, kde ho vídal, jenž hned mu s kopce zpěvem odpovídal. Pak hned se ozval dívčí hlas a šohaj odpovídal zas: „Aj, vane vítr z horké země a ovcím chce se pít! Aj, děvče zlaté, přijď si ke mně, ač, chceš-li dnes mě mít? Mám pro tě kytku, viz ji na klobouku, mám kvítí, co chceš, mám ho plnu louku, a chceš-li večer hocha mít, pojď kvítí trhat, věnce vít!“ –- „Aj, vane vítr z pode hájku, jde přes sousedův lán, již nechci tebe, můj šohajku, neb ty jsi velký pán! I vrátím tobě zástěrenku bílou, 67 a hned si hledej, třeba v lese milou! Hle, nad salaší čertův most a pod ním lesních ženek dost!“ – „Ba není pánem chudý synek, vždyť nemá zlatý pás. I vij mně vínek z rozmarýnek a z bílých sedmikrás! Já přijdu zas, já přijdu po večeři, až hvězdy vyjdou, až se víska zšeří, pak děvče zlaté přijdu k vám, a táta se mnou k námluvám.“ – „Jen zůstaň, synku, doma s tátou, jdi časně večer spat. Teď namlouváš si jistě pátou, i měj si šestou rád! Mé srdce spí, a věř mi, o tě nesní! Teď, chceš-li, miluj třeba ženku lesní. Již nechoď, synku, nechoď k nám, a ani s tátou, ani sám!“ – Nu, tak si, děvče, najdu ženku – je svatojanský den. Jen sedni večer ku okénku a přaď tam bílý len. Tam přijdu s ženkou, sedě na jelínku, však zaběduješ: ,Vrať se, milý synku, dnes ženky v lesu mají kvas a ženka tobě zláme vaz!‘ – „I nevěřím ti, synku bodrý, že byl bys taký rek, že nezděsí tě plápol modrý těch nočních světýlek! Že nesplaší tě rej a běsná chvíle, bys dal svou ruku žence nebo víle! 68 Leč, běž a chop se lesních vil, tam bývá smích – však rovně kvil.“ A bodrý synek poskočí si, dá čapku v pravo v bok a kytku, co mu na ní visí, hned vrhne na potok. „Aj pluj, kytičko, pluj tam svižně za ní, že já jí přeji, ať se stane paní, ať přijde pro ni z města pán, neb já jsem chud – a nemám lán! Vždyť nemusí být šohaj její! Pryč! v hrsti s fujarou! A hraje, až se lesy chvějí, svou píseň bujarou. S ním pěje les a hraje tes i stráně a z vísky zaznívá sem Anděl Páně. Hle, již se dělá noční šeř a černá háj a tmí se keř. – – – – – 69 X. FRANTIŠEK CHRAMOSTA. Nar. 9. července 1868 ve Zhoři. Katecheta v Boskovicích na Moravě.

Básně v knize Pod jedním praporem: