První noc.

Jindřich Šimon Baar Vilém Bitnar Sigismund Bouška Xaver Dvořák Josef Florian František Holeček Vladimír Hornov Jan Ev. Hulakovský Adam Chlumecký František Chramosta Martin Chudoba Josef Jasanovič Jan Ježek Josef Kalus Antonín Knotek František Kohout Julius Alois Koráb Karel Th. Kotrouš Karel Kraus František Kyselý František Leubner Karel Dostál-Lutinov Mikuláš Maršálek Martin Medňánský Ferdinand P. Místecký Josef Mottl František Novák Jan Evangelista Nečas Antonín Pavelčík Jakub Pavelka Jaromír Stanislav Pavlík Alois Potěhník František Richtr Jaroslav Rouček František Skalík Karel St. Smutný Rudolf Strupavský Jan Spáčil-Žeranovský Jan Svárovský Antonín Sychrovský Josef Šimon Josef Šorm Otakar Tauber Antonín Travěnec Sigismund Uttenrodt ze Scharfenbergu František B. Vaněk Josef Vejchodský Jan Vondrášek František Walzel Prokop Zaletěl František Žárovský

První noc. (Úryvek z větší básně.)
Je půlnoc. – Luna z prostřed temných mraků tak smutně v hřbitov tichý pohlédá, jak ve hrob druha druh, když slzy v zraku, a srdce v prsou žalem usedá. – Vše kolem tíží němá smrti mdloba... – A oko luny bloudí po rovech: tu po těch, na nichž květů milá zdoba, zde jiné zří, jež krášlí leda mech, jímž časy píší výrok: zapomnění..., tam jiné zas, jež zdobí spásy Kříž, i takové, kde kříže spásy není, a na nichž kámen, divná hrobu tíž... – Toť staří známí, – ty už všecky zřela. Že všecky? – ne, ne, přec ne všecky zcela: tam mezi zarostlými těmi rovy ční jeden čerstvý, – ten je zcela nový: [84] v něj kněze – otce děti pochovaly a poprve dnes nad ním zaplakaly. – ***
Leč viz! – Ty hroby, jež tak němé byly, jak divný strojí po hřbitově ruch! Duch za duchem z nich tiše stoupá bílý, jak nad hory když stoupá mlhy pruh, a všeci vážně, s klidem v líci spějí, jak mráčků tlum – tak tiše beze slov, – jen dlouhé, vzdušné řízy se jim chvějí – a pílí tam, kde čerstvý kyne rov; a nežli luna z žasu probere se, co počne as ten divný noci zjev, už peruť vzdušná šíř a šíře nese těch duchů bílých dumný, vážný zpěv: „Z říše živých, z říše ruchu v říši klidu, v říši duchů vítej, otče, vítej nám! Blažen jsi, že z žití víru dospěl’s šťastně v přístav míru, zniknuv zrádným hlubinám!“... „Odtud prchá světa vlna, strasti, klamu, zrady plna, před sluncem jak prchá stín. Zde se končí žití sváda, zde je klidu věčná vláda, zde je neznám všaký čin!“ „Z říše živých, z říše ruchu v říši klidu, v říši duchů vítej, Otče, vítej nám! Blažen jsi, že z žití víru dospěl’s šťastně v přístav míru, zniknuv zrádným hlubinám! –“ 85 XVI. FRANTIŠEK KOHOUT. Nar. 8. července 1868 v Malešově. – Kaplan ve Slatiňanech u Chrudimi.

Básně v knize Pod jedním praporem: