Nevěrná.

Milota Zdirad Polák

Nevěrná.
Sil jsem proso na souvrati, Nebudu ho žíti, Krásné děvceděvče miloval jsem, Nebudu ho míti; Síti, nežíti, MilovatiMilovati, nevzíti; Sil jsem, nežal jsem, Miloval jsem, nevzal jsem. Tam nad mlejnem pod jesenem Na vysoké stráni, Slíbila mně má panenka Věrné milování: Věnec uvitý, Prsten skvostně vyrytý Od ní dostal jsem, – Přece děvče nevzal jsem. Ústům jako z máku kvítí Hubičky jsem dával, S tílkem jako labuť bílým S větérky, jsem hrával; 115 Láskou plesal jsem, Kudy chodil, vzdychal jsem, V noci nespal jsem, – Přece děvče nevzal jsem. Ráno dřív než zvoník cinkal Časně na klekání, Šel jsem, abych ptáků slyšel Ranní radování; Šel jsem za lesem, Ale ach, co spatřil jsem! Celý strnul jsem, Více děvče nechtěl jsem. V rostlinách tam, střemchách hustých Děvče s jiným stálo; On ji vinul, líbal, tisknul, Děvče se jen smálo; Já pak zvolal jsem; Darmo v noci nespal jsem, Sil jsem, nežal jsem, Miloval jsem, nevzal jsem! 116