Výprava do pole.

Výprava do pole.
„Zděnku synu! bystře sedlej vrance, Polních trub až k nám se nese hluk: Národ k práporům svým volá brance Hojné, množí nimi každý pluk. – Rezem dávno zašlý zase ostři V bitvách krutých otupěný meč, Rázem mocným odporníky potři, V nepřátelské řady silně seč. TamTam, kde slavné písně české pějí Jinochové k boji vzbuzení, Meče, bodáky se v slunci stkvějí, V zrůstu hustém jako osení; Tam se uchyl, v vážném rukodání Pozdrav bratry, je i rozmáhej; Věrnost vlasti své až do skonání, Pod práporem vlasti přísahej. Sotva že jsem z vodítek se smekl Nedospělé ještě pachole, Již se palaš ostrý za mnou vlekl, S Laudonem jsem táhl do pole, 128 Jako statní muži meč jsem vedl, Krev se lila, kam můj padl ráz; Jiný kde se třás a strachem bledl, Hrůzy nikdy nepolil mne mráz. Takto pro vlast čtyřicet dvě léta, Pro volnost jsem věrně bojoval, Daleké jsem prošel kraje světa, Vlast jsem víc než život miloval; Nyní sníh mi zbělil vlasů zbytky, Churavosti nesu břemeno, Jasnost oka kryjí tmavé mžitky, Stářím zemdlelo mé rameno. V tobě, drahý synu! nyní zmladnu! Až mé hřebce budeš honiti, Dřív než v kruté ruce smrti schladnu, Rekovství znak musíš nositi. Ach! jak stařečkovi šťastná radost, Slze nutit bude z oka v spěch, Zděnku! jestli povinnosti zadost Učiníš, jak statný, švarný Čech. Ve hlubokém přeukrutném boji Bratr tvůj krev cedil ze dvou stran; 129 Skonal slavně, v rázném statném sroji, Poražen jsa od dvou lítých ran. Památka však jeho slavně zkvetla, Věčně stkvít se bude od těch dob; Vlast mu vavřínový věnec zpletla, Slzou skrápí Čech padlého hrob. Protož mužnost smělá bratra reka Ustavičně v uších tobě zni! Vlnatá jak proti skále řeka, Přísné smrti život hrdě pni! Tisíckrát bys bolest starci vrátil, Kdybys znectěn navrátil se zpět, Dnů bys hrstku jeho želem skrátil, V hanbě trpké opustilby svět. Pospěš Zděnku! tedy k svému vranci, Již se množí Čechů zbrojný hluk! Ti tě zovou k divokému tanci, Ohlas oznamuje bubnů zvuk; Větřík práporcemi lehce krouží; Vlast a národ v paměti vždy měj! Po boji jen mužstvo české touží; Udatnosti oběť ty i vzdej!vzdej!“ 130