II. Pod obrazem Petrarkovým.

Milota Zdirad Polák

II.
Pod obrazem Petrarkovým.
(V Pádově dne 15. dubna 1813.)
Uměna tvá tak spanilá byla Jako Laura, jenž se v ráji pocítila Zanícení svatého, když záře Před oltářem barvila jí tváře. Slova tvá jsou stříbozvonků znění, Zvoucí k ducha povznešení. Jako květy v rajských nivách neuvadných Skví se barvy ve zpěvích tvých ladných. Každý smělý výlet ducha tvého, Každý obraz péra čarovného Blahým citem prsa mi plnívá, Útěchu mi v srdce vlívá! Básně tvé jsou jarní jižní sady, Zefýr líbá pestrých květin řady, Někdy poutník loubím pobluzuje, A tvé slovo vzdech mu vyluzuje. Po stoletích zádumčivá píseň Nepřestane sladkou vyluzovat tíseň. 284 Tvornost mysli tvé a hbitá čilost Šedou omladila starobylost; Rouchem zostřené věky budoucí Podmanila silou všemohoucí. Schopnost udělena ti v nebesku, Duchu tvému objevila stezku Nevzdělaným světem k tajné skrejši, Kde dřímaly obrazové nejladnější; Všechny časy uměl’s sobě zpřítomněti, Nebude tvých písní mladost šedivěti. Nejen své, i budoucí žil’s době A tvé jmeno nezanikne v hrobě! 285