Myslivecká.

Jan z Hvězdy

Myslivecká.
Vítejte mi mladé háje, I vy hvozdy vlasti mé! Vás já zovu zemské ráje, K vám mne mocná touha zve. Ještě lesy mha pokrývá, Zraky ještě víže sen; Již se štěkot psů ozývá, Již na lov vybízí ven. Ještě lampa dohořívá, A to bledá dennice; Již se ranní žalm ozývá Chválozpěvné pěnice. Myslivec, ten musí zrána Po suchu i bařině; Otevřenať lesní brána V kterékoli hodině. 28 Však i v lese všecko vstává, Zvěř i ptactvo zpěvavé; Neboť na nebi pohrává První světlo míhavé. Tam jelen rosu setřásá, Letem suky utíná; Lovci srdce v teletěle jásá, Když kohoutek napíná. Padne rána! – skála dává Družné skále znamení; Jelen pružný dokonává – Král plachého stvoření. Tu se pase laňka směle: Ach, kýž o své zkáze zví! Však lovec má srdce v těle, Neublížíť za vlas jí. Radš odvrátí oka svého, Neb i doma čeká naň Žínka mladá – duše jeho – Rychlá, štíhlá jako laň. 29