Žárlivý.

Jan z Hvězdy

Žárlivý.
Srdce mé – pohádko tmavá! Ký divých to vášní roj S city tvými si pohrává, Plodě věčný nepokoj? Vždyť i já jsem šťastný býval Za mladosti růžené; Tehdáž bol mi nerozrýval Toto srdce zkoušené. Neznalť péče já nižádné, Prost jsa všeho truchlení; Leč co láska srdcem vládne, Počalo mé trápení. Hned celý milostí hořím, Hned i vztek mne pozvedá; Zas tu strasti sám si tvořím, O poklidu nevěda. 45 Ráje lásky ve snách zírá Oko mé, a k slasti zve; Za bdění však poutem svírá Peklo všecky smysly mé. Ach, mé sny trvají krátce, Jak ta svodná lásky slast! K hořké procitnu památce, A v novou se vrhnu strast. O kýž přijde ten sen dlouhý, Dlouhý – bez procitnutí, Jenž utápí všecky touhy V moři zapomenutí! 46