Lína.

Jan z Hvězdy

Lína.
Kdyby krásná Lína moje byla, Jak bych zjasnil mysl mrákotnou! U ní by se v mžitku proměnila Žalost strastná v radost blahotnou. Jediné jen od ní políbení Ztišilo by všechny žádosti, Každé vřelé modrých očí zření Množilo by plamen milosti. Kdyby něžná Lína moje byla, Na marnou bych slávu zapomněl; Byťby nás jen slamná střecha kryla, Blahý bych s ní život vésti chtěl; Něžní koráloví rtové její Rozněcují k lásce plamenné, Amorové z nich se lstivě smějí, Kynou Iíbat Iíce růžené. 49 Kdyby vnadná Lína moje byla, Nejvyšší bych došel blahosti, Aniž chtěl, by Láda pro mne vila Řetěz jinovábných radostí; Její řeči stříbroznění budí Buďto city čisté milosti, Aneb balzám v srdce lijíc, pudí Z mysli trudonosné starosti. Kdyby věrná Lína moje byla, Věčná jala by nás blaženost, Smrt by nás jen na čas rozloučila – Plamen lásky vřel by na věčnost. – Osude, přej sťastněšťastně dojít cíle, Jenž mne blahým učiniti má, Popřej brzy dočkat se té chvíle, V které bude sličná Lína ! 50