Utěcha.

Jan z Hvězdy

Utěcha.
Mne již stinné háje, sad kvetoucí, Mne ni Vesna více netěší, Co dvé smutnočerných cipryší Nad hrobem se chvěje lásky vroucí. Všecko mrtvo! – Ach co srdce mroucí Sladkou nadějí as potěší? Zdali smrt mou žádost vyslyší, Či mám věčně nýti v tužbě žhoucí? O ne! – Tam, kde v plné kráse květe Věčný, nepomíjející máj, Tam mi v tobě, nadpozemský světe, Vykvitne zas blaženější ráj. Tamť se zjeví všecky sny mé krásné, Tam i Línu uzřím v říze jasné! 93