Abelard a Heloisa.

Jan z Hvězdy

Abelard a Heloisa. (Dle Bar. z Fouqué.)
Dívka: Na luhy a šíré háje Večer kvítka rozsívá; Jedno však z těch dítek máje Vždy hlavinku klonívá. Krásu děvy Bez ulevy Klášterní zajímá moc. Kvítko ladné Smutně vadne, Dává světu dobrou noc. Jinoch: Bože! červánky se třpytí, Slavík sladce klokotá, Bledá luna jasně svítí: Kde jsi, Heloiso má? Ticho! z domu Zvuk to zvonů Truchlivě a dutě zní. Ztichly písně Mé, a z tísně Zpěv se dere pohřební. 61 Dívka: Abelarde! patř na kvítí, Nevábí tě vonný máj? Jinoch: Heloiso! nechceš jíti Zpátky přes ten dálný háj? Oba: Ne, nám v světesvětě Žel jen květe, Žáden z nás jej nevolí. Kdo se souží, Darmo touží, Samota ho nebolí. Dívka: Přes vody to smutně znívá; Abelarde, jsi-Ii to? Jinoch: Přes daleký hvozd to zpívá; Heloiso, ty-li to? Oba: V květném máji Sladce v háji Slavíčkové šveholí: Zamkni mříže, Temná chýže, Mne samota nebolí. 62