Sedlák na billiáru.
Fraška k deklamování.
Ženo! juž jsem tady z města –
Nešťastná to byla cesta!
Ačkoliv jsem v Praze
Prodal všecko draze;
O zelí se lidé prali,
Z rukou si je drali;
Žito – jakobych je na vítr byl hodil!
Jak živ jsem tak dobře nepochodil!
Ale co chtěl sám čert mít? –
Odpusť Pánbůh, že mám klít! –
Napískalť mi do uší:
Vašku! než vyjedeš z brány ven,
Udělej si dobrý den!
Já řku, to se přisluší,
Aby, když ti páni měšťáci –
95
U nás říkáme jim šosáci –
Tolik peněz za žito ti dali,
Zas na tobě něco vyzejskali.
Moc ne – to se rozumí
Takhle ňáký pakatýlek,
Coby přišlo za věrtýlek –
To člověka nezkazínezkazí.
Utrácet? o to je hej!
Pánbůh uchovej!
Kapsa někdy bývá mělká,
Kontribuce vždycky velká!
Ale – vem to nešť! –
Zajdu tedy do hospody
Kdes tam za rohem, na ráně
– Když se jede k nám, po levé straně –
Ženo! tam jsi měla vidět hody!
Hostů všude na mancáry,
Na tabulech samé čáry. –
Já si sednu mezi ně,
Jím a piju v bázni boží –
Řad se vůčihledě množí –
Až tak k páté hodině.
Tu mi napadne: což kdybys ještě
Takhle – já řku – ohlídnul se po městě?
Kdo ví, kdy zas Prahu uvidíš?
Ať tu něco zkusíš, něco zvíš!
96
Zaplatím svůj řad a jdu.
Potloukám se ulicemi,
Koukám vzhůru, koukám k zemi,
U všeho se chvílku zastavím,
Podivím se, hlavou zavrtím,
Až pak přijdu k ňákým dveřím –
Byly barvené a ze skla,
Stěna za nimi se jenom leskla;
A tam spatřím – sotva zraku věřím –
Kupu hejsků. Co zač? Nevím zhola;
Ale pěkné měli šaty! –
Honiliť se s bičišťaty
Kolem podlouhlého stola.
Já řku: Jestli se ti rozkmotří,
Bude z toho hodná mela! –
V tom tu jeden jako střela
Zrovna k dveřím přiskočí:
„Strejčku Vašku! jak se máte?
Zdali pak mne ještě znáte?
Proč byste tu venku stál!
Pojďte dál!“
Proč bych se byl nutit dal?
Také bych ta bičišťata
Rád byl omakal.
Vejdu tam a koukám bystře,
97
As tak chytře,
Jako vůl na nová vrata.
Teprv vidím, že to žádná rvačka,
Ale ňáká z brusu nová hračka.
Pomysli si! – Stůl tam byl
Celý suknem potažený,
Kolem pěkně ohražený,
Pevný, jakoby ho slil.
A slyš – k tomu patří velká víra!
V každém rohu byla díra,
Pod ní sáček jako vrš –
Pravá strž!
Na stole kuličky hladké,
Bílé, červené a Bůh ví jaké;
A když strčil do nich, holí míře,
Hnedle jedna byla v díře.
Říkali ti tomu piriál –
Aby kozel na něm hrál!
Když tak pozoruji, co se děje,
Jak tu jeden druhému se směje,
Ten se zlobí, onen kleje,
Jiný, než se rozpřahá,
Holi křídou pomahá:
Smích se ve mně rozmahá.
Já řku: „To je mela! to je švanda!“
98
Jen mi to z ust vyskočilo,
An tu na mne celá banda –
Všichni, co jich tu jen bylo,
Křičí: „Hola, strejčku, hola,
Nepustíme vás tak zhola!
Kdo se nám chce smáti,
Musí také umět hráti!
Dokažte vy sílu svoji,
Naučte nás mapy klásti,
Jabka česat, hrušky třásti –
Pak jsi náš a my jsme tvoji,
Nic nás více nerozdvojí!“
Já řku: „Páni kamaradikamarádi!
Odkud pak jste, že tak rádi
Něčí sílu skoumáte?
Hoj! ve mně se zklamáte!
Uzdvihnuť já – věřte směle –
Hrachu půl páta věrtele.
Míníte-li šikovnost?
Tu teprv jsem hořký host!
V kuželkách jsem mistr pravý;
Prásknu-li kdy mezi ně,
Hned je znát, že rešpekt mají,
Všecinky vám vrávorají,
Ba i král se poroučí –
A sok s penězy se rozloučí.
Chcete-li mě ale, tu mě máte!
99
Sem bičiště! Uhlídáte –
Třeba mířil všelijak,
Že vám sedlák vytře zrak!“
Směle k stolu se přiblížím,
Zchytra kuličky přehlížím,
Kde by se co dělat dalo,
By to dobrý konec vzalo.
Pak se rozpřáhnu – a hrr už mezi ně!
Šlo to lépe, než pluh v novině.
Jáť se znám, buď Bohu chvála! v míře;
Trknu – trefa! obě byly v díře.
A tu bylo smíchu, až mi zašel sluch!
„Strejčku Vašku, brávo, brávo!
Vyť jste trkl jako mladý bůh;
Ale billiáru není zdrávo!“
V tom tu z toho zatra-víru
Jakýs blázen vyskočí,
A mně zrovna před oči;
Při tom že mě skoro ohluší,
Začne hulákat mi do uší:
Pardié! udělal jste díru!
Tu dukáty posázíte,
Nebo stříbrem vyplatíte,
Tak to v obyčeji jest –
Na mou a těch pánů čest!“
100
Zdá se mi, že tomu človíčkovi
Malgér nebo Margél říkali –
Tak ňák! – Podoben byl sklepníkovi,
Nohy mu jen Iítaly,
Jazyk jako meč, a celé tělo
Jakby na drátkách viselo.
Ten mi v uších ležel stále,
Že prej o krok nesmím dále,
Až tu díru zaplatím.
Já pak div se nezfantím:
„Jen mi věřte, brachu, na mou čest!
Než jsem přišel, měl jste děr tu šest!“
Darmo mluvit! On vždy na svém stál,
Že jsem díru v sukně udělal;
Arciť bylo sukno natržené –
Ale to je hluku pro malinkou díru!
„Moje stará, na mou milou víru!
Vám to zpraví za pár grošů!
Vezmeť nítě obarvené,
A našije toho, jen to fikne,
Žeby nepobral to na sto košů!“
Tak mu mluvím, tak se smlouvám,
Aby slevil, mu domlouvám –
Jakoby psa dráždil vedle vrat!
Aby do něj tisíc hromů –
101
Chtěl-li jsem se dostat domů,
Osm toralů jsem musel dát! –
Vejdělek byl frňk! – a blázen já,
Jenž teď hořký nářek vedu,
Do Prahy tak brzo nepojedu.
Kdybych ale předce jel –
Neboť člověk neví, co naň čeká –
Tedy bych se na pozoru měl,
Aby nebyla ta cesta zlá!
Děj se vůle tvoje, Pane!
Ale na ten piriál,
Co mne tolik peněz stál,
Ani čert mne více nedostane.
102