Večerní obět.

Jan z Hvězdy

Večerní obět.
Od kostelních věží znějí Zvony večerní, Větérkové chladně vějí, Víc a víc se tmí. Bělorouné stádo bére Z lad se s brekem do vsi šeré. Slavíčkové v háji pějí S libou zvučností; Starých hradů zdi se rdějí V bledé skvělosti. Rolník trudné práce nechá, Unaven k domovu spěchá. Luna svítí jasnou září S nebes výsosti, Ve vlnách se s bledou tváří Zhlíží v temnosti; Hvězdy, věrné druže její, Vůkol ní se hrdě skvějí. 64 Příroda teď odpočívá, Zesnula již ves; Žádný hlas se neozývá, Utich’ lesní ples. Černá noc se s stíny blíží, Mrákotou zem celou tíží. Komuž tato luna svítí V bledé skvělosti? Komu obor hvězd se třpytí S modré výsosti? – Hle! toť obět přirození Tomu, jehož konce není. – Bože! Ty, jenž hromohlukem Nám jevíš moc svou, Veleben buď slávozvukem, Ctěn i lyrou mou! Ty jsi mocen v lásce, v hněvu, Ty jen hoden slávozpěvu! 65