Tajená láska.

Jan z Hvězdy

Tajená láska.
V tichém snu odpočívá Vesnička zvečera, Měsíček se usmívá Na vlnky jezera. A ve kvetoucí stráni Slavíček libě lká, A jen po dlouhém lkání Na chvílku umlká; Milostnou ale píseň Hned zase obnoví, Až všecku svoji tíseň Ve zpěvu vysloví. Rozkošnýmiť on hlásky Jeví své toužení, Jeví i bol své lásky Ve truchlivém pění. 32 O bys věděl, slavíčku, Že stejně cítíme: Zaletěl bys, poslíčku, K okénku dívky mé. Zasedna na větvinku Větrem rozhoupanou, Zbudil bys mou dívčinku, Spaním opoutanou. A zpěvem bys roztoužil To srdečko její, Bych déle se nesoužil Přemarnou nadějí. A však kdybys to věděl, Teprv by bylo zle! Jiným bys to pověděl – Snad i milence své. Pak by se mohlo státi, Že, co jsme skrývali, O tom by snad i ptáci Na střeše zpívali. 33