Růže a děvče.

Jan z Hvězdy

Růže a děvče.
Na zahradě kvete růže, To růžička červená; Nikdo k růži té nemůže, Jest trním ochráněná; Jen barevní motýlkové, Jako hraví blázínkové, V pravo, v levo Iítají, Lístky její Iíbají. Za dne kvete v plné kráse, Po slunci se ohlíží; Pozdním večerem však zdá se, Že se v smutek pohříží: Svine se, skloní hlavinku, A v jejím nachovém vínku Pojeví se perličky Co bolestné slzičky. 43 Kvete děvče u Vltavy, Děvčátko nelíbané; Jeť starými tetičkami Ve dne, v noci hlídané; Jen ztřeštění panáčkové, Jako praví blázínkové, Kolem okna běhají, Po děvčátku šilhají. Kvete děvče v rajské kráse, Spanilé a nevinné, Po anjelsku usmívá se To poupátko dětinné. Po samotě předce touží, Tajný zármutek ji souží; Proto její tvářičky Často rosí slzičky. 44