Lízinka.

Lízinka.
Lízinka – ach, to je děvče! To je růže rozvitá: Mléko, krev – jsou její tváře, Z očka plane nebes záře; Kdo ji spatřil, kdo ji zná, Hned se mu o ráji zdá. Lízinka – ach, to je děvče! To je rajské stvoření; Promluví-li, neb zazpívá, Jako stříbro to zvonívá; Dech její jest – koření, Usta – kvítků spojení. Lízinka – ach, to je děvče Jako z větru utkané! V chůzi, v tanci jen se snáší, Vděky, kam se hne, roznáší, A to vděky neznané, Půvaby nehledané. 58 Lízinka – achach, to je děvče! To je anjel vtělený: Dobrá, vlídná ku každému, A pobožná k Bohu svému; Když poklekne k modlení, Každý by se modlil s ní. Lízinka – ach, to je děvče! To je Češka upřímná: Nestydí se mluvit česky, Ach, jak jí to sluší hezky! „Oni“ nidkynikdy neříká, Každému hned zavyká. Lízinka – ach, to je děvče! To je blaženosti chrám! To-li děvče nedostanu, Radši mládencem ostanu; Ve věnci se pohřbít dám, Sám a sám – ach, sám a sám! 59