U VItavy.

Jan z Hvězdy

U VItavy.
Aj řeko prudkotoká, proč tvé tak rychle ženou se Stříbrovlny? Vždyť tam na břehu růže kynou! – Ach ty kvítky jenom Iíbáš v prchu tamto peřesté, A tvůj tok prchavý hříčku si jinde volí. – Ach mně druhdy také kvítek bylo Iíbati přáno V lásky snu blaženém, v máji milém života. Vesna uprchla jará; s ní můj též kvítek uvadnul; Já pak v smutku tichém ztrátu jeho zde želím. Ach proč rovně není s smutkem zapojíti mi přáno K kvítkům chladně jiným? proč mi tu lkáti jenom? Líno mi odtržená osudem! Ty ve věčně kynoucím Máji obýváš tam, kde trudu, tísně není. – O zachvěj mi s výše nebes ve větérku vanoucím V prahnoucí prsa má útěchu srdci milou! 90