Spokojenost mysli.

Jan z Hvězdy

Spokojenost mysli.
Dcero božská! – sílo smrtelníků, Blahá mysli spokojenosti! Tobě víří tisícero díků Z povděčného srdce hlubokosti. Šťastný ten, kdo s sebou spokojený, V tichém klidu žije na zemi! Jeho život jesti přeblažený, On zde kráčí mezi růžemi. Co mu do světa i jeho těku? On si vlastním v srdci stvořil svět; Čisté vědomí podá mu léku, Oprchá-li žití jeho květ. Cenať pravá založena v ctnosti, Zlato, sláva před ní mizí v nic; Ctnostný s plamennou pne toužebností Věčné slávě ruce vstříc. 70 Jemu na pozemské pouti kynou Rozmanité, čisté radosti; Chvíle jeho jako snové plynou, Bez zármutku, v tiché blahosti. Neb jaký cíl žití pozemského Pán vykázal milostivě nám? – „Bažte po ctnosti – jsou slova jeho – A tam blaho věčné bude vám!“ Nechť se tedy srotí osudové Nademnou co mračna hrozící; Nedbám – ty-li rámě liliové Mně podáš ve zkáze bouřící. O přispějž mi v hrůzonosném boji, Buď mým štítem, blahotvorkyně! A pak uveď ducha k světla zdroji, Když se sprostí v smrti hodině. 71