K slavnosti korunování Jeho c. k. Milosti Ferdinanda V. za krále Českého roku 1836.

Jan z Hvězdy

K slavnosti korunování Jeho c. k. Milosti Ferdinanda V. za krále Českého roku 1836.
„Ajta! vstaňte pěvci národu a vlasti, Ovíjejtež struny věncem zeleným; Jevte Čechů plesy, naděje a slasti Od Vltavy až ku břehům vzdáleným! Praho věžatá, otevři brány slavné! V sídle královském radostný zavzni zpěv; Ty pak, národe, schovanče slávy dávné, Znovu cit radosti v hlučném plesu zjev!“ Takto Fáma, zapoletnouc v dálné říše, V roh stohlasný slavnovážně zahřměla, To hrdé paláce, to i nízké chýše V rouše oblakovém letmo projela; A lid všecken hotoví se ku slavnosti, V srdci každém hrá radost povýšená; Jak by nastal věk Rudolfův, věk blahosti, Jak by kletba dávná byla zničena. 79 Kdož by neplesal, anť kyne vlasti jeho Blaho řádu, míru, práv obhájení? Anť tu pán dědičný, Otce Syn dobrého, Vchází s národem ve svaté spojení? O toť blaha vrch, když vazba lásky pojí Národ s vladařem! tuť srdce okřeje, Rány dávnoleté zázračně se hojí, A z želu vyrůstá kvítek naděje. Aj květ národu, zbor šlechty doprovází Vládce svého v svatyni ozdobenou! Kněžstvo pěje hymny, sluha Páně sází Králi korunu na hlavu vznešenou; Praporce tam vlají, hlas zvonů zaznívá, Před hradem se hemží pestrý lidu dav; A z hrdel tisícera se křik ozývá: Král náš Český, Ferdinand buď živ a zdráv! A hlas lidu, jsa pomíšen s modlitbami, Dým co vonný bohumilé oběti, Vstupuje, aj! vzhůru k Otci nad hvězdami, Svých jenž blaho říší má na paměti. On, jenž světy řídí, koruny rozdává, Prosby millionů jistě vyslyší; Zrosteť zase Česká víra, Česká sláva, Zkvete mír, a v míru blaho nejvyšší! 80