Už noc se krátí,

Už noc se krátí, Už noc se krátí,
blíž k ránu už. Na stole nůž, a nedá spáti. Na stole nůž se ve tmě leskne. Vy, noci teskné, chtěl snít bych už. Ne, praví sen, děsím se nože. U nohou lože bdím přimrazen. 13 Ve tmě věc každá své ostří má. A nůž a tma jsou jako vražda. Noci má, prostři se jiným už. Proč stále nůž, jen hrot, jen ostří? Ne, praví nůž a ve tmě svítí. Chci ukrojiti svou skývu už. A zakrojiti až v samý střed. Šest let, šest let! A nezabíti! 14 Ne, sténá spáč, bojím se vraždy, před smrtí každý má dětský pláč. Velcí se chvějí, ti vědí zač, ale ten pláč: mami, co chtějí? Ne, praví nůž, a ve tmě blýskl. Jílec můj stiskl jsi dávno už, hněvem své dlaně sám jsi mne hnět’, šest let, šest let! Jdu na ně, jdu na ně. 15 Jitro jak krev hrá v ostří nože. Nezab’ nám, Bože, s vrahy náš zpěv! Šťasten, kdo jedná, neztracen v snách. Leč v hlubinách je pravda jedna. Má studně bez dna o pramen strach. 16