NAPROTI

Jaroslav Kolman Cassius

NAPROTI
Naproti okno staré paní má roletu a záclonu a všední drama umírání si spouští, zdvihá oponu. Roletu černou zatemnění smrt zdvihne jako ze vzdoru, (že ještě zcela mrtvá není) a roleta jde nahoru, že ještě snídá světlo denní a ranní slunce letních dnů. Ta smrt už nechce utrpení, nač zdvihat ještě záclonu? 21 A neotvírá okno vánku, jen stojí černá, černá tmou, jak řeholnice v svatostánku, a hlavu skrytou záclonou. Jen její černé paže vdoví, trup černý, stářím churavý, provázek od rolety loví jak v mlze zvoník bezhlavý a tam, kde měla býti hlava, jen sklo se trošku zapotí, jako když dobrýtro smrt dává těm živým hrobům naproti. 22