SILNICE V HORÁCH

Jaroslav Kolman Cassius

SILNICE V HORÁCH
Jde z lesa do lesa. Tak z křoví do křoví se smýkne had a blýskne lesklým hřbetem. Jde po ní sníh a vítr ledový časného jara. S loučícím se létem se zdvihnou vlaštovky s jejího lanoví. Před odletem se tisknou k sobě, tiší se a sní, naslouchajíce, podobny tak dětem, jak v drátech severák si hrá a zní. Za stromem v pelechu si mladý zajíc zvyk’ na úprk motoru, když zaštěká a ztichne. Les ránu pofouká; z rigolů horce dýchne vřes v jizvy kolejí a mokvající smyk a oblak prachu padá v pole daleká. 111 Hojí se, hojí rány člověka, zas prstí bude prach a smrt zas růst a vznik. Terasy lesů sestupují v kraje brázdami rozervané, které se chlebem hojí. Políčko lnu, jak vochlice se bojí, se krčí u lesa a trápí se a stydí ve stínu chvojí sosny ohlodané. Jde poutník silnicí: Dej, Pane, milosrdenství těm, kdo byli v boji, vám květy pošlapané, pokácené háje! Vidí visuté zahrady zeleného zas ráje s dálnicí tvrdou, tvrdou cestou lidí. 112
Básně v knize Nůž na stole:
  1. I. Já nevím, čí hýčká tě klín
  2. II. A někdo snad, až v příští čas
  3. Už noc se krátí,
  4. ÚNOR
  5. K RÁNU
  6. NAPROTI
  7. NEROBTE SVĚTY
  8. MLÁDEŽI 1945
  9. POSLEDNÍ MILOST
  10. VÝSTRAHA
  11. HLEDÁ SE STRÁŽCE
  12. PROČ ZARPUTILE
  13. Tak psáti ze sna, básně ze sna,
  14. A snad se bude ve snu snít mi
  15. Anebo psát své verše ráno,
  16. RŮŽE PO TMĚ
  17. ZAPOMENUTÉ SNY
  18. NÁMĚSÍČNÍ
  19. ZABIJEČI ZVONŮ
  20. KONĚ V NOCI
  21. UVÍTANÍ
  22. V PASEKÁCH
  23. PRO DOMO SUA
  24. SILNICE V HORÁCH
  25. ZÁVĚŤ
  26. ZASTAVENÍ
  27. MĚSÍČNÁ NOC
  28. POSVÁTNÝ HÁJ
  29. KOČCE AVAŠCE
  30. MY OBA
  31. TEĎ VÍM
  32. A SNAD I TY
  33. TY MOŽNÁ NECHCEŠ
  34. A JSI-LI
  35. DOSUD JEN DOUTNÁŠ