TEĎ VÍM

TEĎ VÍM
To, že jsem prázdnou dlaň svou lidskou hřál pohlazením, srstí tvou a šelma něhou melodickou mi předla mír v mou chvíli zlou, já poznal zajiskření Krista, jak světélkuje ve tmě kříž, že každý tvor se svého místa se plíží k svému kříži výš. Teď vím, co je to: spoután vrahy, opuštěn Bohem, anděly, teď vím, co je to býti nahý, když katům šat se rozdělí, 131 teď znám chuť žluče svírající, co je to kopí v boku vím, i co jsi ty, ty Netrpící, ty s rouchem slavně vlajícím. Proč Otce, Syna, Holubice bestie větří ve tmě div, co žalmů mroukání chce říci, když smrt a nudu předlo dřív. 132