ZAPOMENUTÉ SNY

Jaroslav Kolman Cassius

ZAPOMENUTÉ SNY
Kolik jsi snů snil pokradmu a ráno ani nevíš o nich, co bílých květů na jabloních opadávalo v černou tmu, co lásky leží pochováno v té prsti tmy, v tom prokletí těch marných, váhajících ano, kdo ležel to v tvém objetí? V čí náručí a v loktech koho jsi protančil svůj masopust? Ten karneval miloval mnoho, čí měly úsměvy, čích úst 44 se třpytily ty bílé zuby pod maskou s černým závojem? A když jsi v snách šel do záhuby, čí pláč měls ráno v srdci svém? A snění bolestná a děsná, ta skutečná, budeš je znát, až vytrhne tě drsně ze sna, co nechává tě ještě spát?