PRO DOMO SUA

Jaroslav Kolman Cassius

PRO DOMO SUA
Zářivých krajů slunce, jeho divy syn severu se učil milovat. S Tiberou běžel v slunci poklus chtivý mladosti. A volně plynul Pád Lombardskou plání záplavami světla. Jak chladné bylo, když se mělo dát to srdce, ale kolem toho tepla! Pak slunce doma vídal zapadat za břehy mlh olšemi krvavými. Tu v běh se dalo, začlo hřát a hřát a žhavět jako hvězda padající. Jako by chtělo ještě něco říci horkými rty, než pozdě bude snad. 109 Mrholí déšť lesíky dubovými, ze zimy skáče slunko v náruč zimy přes úzké meze jar a léta chvat. Jak studené jsou domoviny nivy a sluníčka jen jako na kahánku. A starý medvěd, trochu zimomřivý, už mručí jako ze zimního spánku svůj první verš, tak bezelstný a tklivý, o medu v dubinách a vůni mladých stád, o volnosti, vanoucí v jarním vánku. 110
Básně v knize Nůž na stole:
  1. I. Já nevím, čí hýčká tě klín
  2. II. A někdo snad, až v příští čas
  3. Už noc se krátí,
  4. ÚNOR
  5. K RÁNU
  6. NAPROTI
  7. NEROBTE SVĚTY
  8. MLÁDEŽI 1945
  9. POSLEDNÍ MILOST
  10. VÝSTRAHA
  11. HLEDÁ SE STRÁŽCE
  12. PROČ ZARPUTILE
  13. Tak psáti ze sna, básně ze sna,
  14. A snad se bude ve snu snít mi
  15. Anebo psát své verše ráno,
  16. RŮŽE PO TMĚ
  17. ZAPOMENUTÉ SNY
  18. NÁMĚSÍČNÍ
  19. ZABIJEČI ZVONŮ
  20. KONĚ V NOCI
  21. UVÍTANÍ
  22. V PASEKÁCH
  23. PRO DOMO SUA
  24. SILNICE V HORÁCH
  25. ZÁVĚŤ
  26. ZASTAVENÍ
  27. MĚSÍČNÁ NOC
  28. POSVÁTNÝ HÁJ
  29. KOČCE AVAŠCE
  30. MY OBA
  31. TEĎ VÍM
  32. A SNAD I TY
  33. TY MOŽNÁ NECHCEŠ
  34. A JSI-LI
  35. DOSUD JEN DOUTNÁŠ