POSLEDNÍ MILOST

Jaroslav Kolman Cassius

POSLEDNÍ MILOST
Jen ještě jednou tvůj déšť milosti, zprahlému létu žeň, jen ještě jednou mízou obelsti ten sukovitý peň, ať vztyčí se zas uzlovatá kleč a vydá pupeny, ať zatřese jí požehnaná křeč až v samé kořeny. Jak rodička v posledním tažení ať pije dětský křik, ať propustí smrt, která už je v ní, ještě ten první vzlyk. 27 Jen ještě aspoň slunce na tváři, jak v oknech k západu, když už ne východ, který ozáří noc, do níž jdu a jdu. 1943
28