Vyznání

Vyznání
Zdali jsi zcela už zapomněla ten výlet přes Cles nahoru? Tenkrát jsi rozkošně vyhlížela v šedivém cestovním úboru. Já nic jsem nezapomněl ještě, v duchu vše vidím jako dnes. Vzhůru po kamenité cestě zavazadla nám osel nes. Půvabný kolorit pozdního léta rozprostíral se horami. Veškery říše a království světa v kráse své ležely před námi. Tenkráte rozkvetla touha má mladá, svou lásku vyznal jsem ti tam. „Chceš-li mne na věky věkův míti ráda, všecko, co vidíš, tobě dám.“ Slova se dusila v rozechvění, ty jsi se vesele zasmála a dál jsi běžela po kamení: „Tralala, tralala, tralala.“ Já jsem byl smuten, touha má vadla, tralala, tralala, tralala! Nahoru osel nes zavazadla, dolů jsem všecka nesl já. 47 V plamenech ohnivých slunce se rudé pomalu sklánělo za štíty hor. Bylo tak ticho. Už věsil se všude letního večera průsvitný flor. 48