Anarchisti

Anarchisti
Když mladík z gymnasia do života vstoupí, není moc moudrý, spíše bych řek’ hloupý. Co na střední se škole naučí, nemůže potřebovat nikdy v žití. Však může mezi pražské anarchisty jíti. Ti ho přijmou s otevřenou náručí. Také já svého času odhodlaně dal jsem se k této zajímavé straně. Tu ovšem doba práce nastala mi: musil jsem prodělat nesčíslné flámy a vyslechnout přednášek a řečí mnoho. Hlava a břich mne dosud bolí z toho. Chodil jsem na četné tajné schůze, kde řádila anarchie v plné hrůze, kde vlasatí ševci a studující seděli, těžkou chmuru v líci, a mluvili o velké budoucnosti při štamprli či při sklenici, o stávající shnilé společnosti, jež ssaje naše mozoly, a o zločinné svévoli spuchřelé buržoácké kasty. A jiné podobné žvasty. Byli jsme svobody nejpřednější stráž a čekali jsme po hospodách, až nastane velký převrat sociální. Hlavní věc byla stávka generální. 17 To znamená: zastavení veškeré práce. V tomto punktě nebylo mezi námi zrádce. Odvahu a sílu pro budoucí činy dodávaly nám hlavně lihoviny. Co vypilo se v oné dobědobě, už nemohu si pamatovat, však mnohý šenkýř na Žižkově by mohl o tom vypravovat. Leč zbytečně mu na to vzpomínati – kdo zůstal dlužen, už mu nezaplatí. Též klidné obyvatelstvo ze Žižkova nás jistě věrně v upomínce chová. Vždyť často anarchie vřava děsná je v noční době burcovala ze sna. Neboť kamarádi na přední stráži, jakmile byli jednou v ráži, tropili v ulicích kraval veliký: pískali, škádlili strážníky, tloukli do rouleaux a mnohou jinou psinu. To je tak zvaná propaganda činu. Takovým způsobem, abych mluvil krátce, všechny potřebné anarchistické práce jsem v nedlouhé si době osvojil. A plným srdcem nadšený jsem byl pro bratrství a volné individuum, pro kontušovku, višňovku a rum. Však anarchismu zanechal jsem brzy. Která pak legrace za čas neomrzí? Celé to hnutí nehodí se pro mne. 18 Mám požadavky celkem skromné a žiju v poklidu a lhostejnosti v spuchřelé měšťácké společnosti, jež ssaje moje mozoly. Mne to však příliš nebolí. Snad skupina bývalých kamarádů v mém jednání bude vidět zradu a jejich pomsta strašlivě mne zdrtí. Snad je už podepsán můj ortel smrti. Strach mívám občas věru, že jednou v nočním šeru vystoupí na mne z příhodného místa některý pražský anarchista ve tmavém plášti s rozcuchaným vlasem, a řekne tichým, příšerným však hlasem: „Padouchu zrádný! Ani krok zpátky! – Půjč mi dvě zlatky.“ Bohudíky! Přijde-li ten atentát, nemůže se mi nic zlého stát, neboť kapsa má je pořád čistá. V tomto ohledu jsem posud anarchista. 19