Socha Svobody v New Yorku

Socha Svobody v New Yorku
Nebe zrcadlí se v moři smavém, krásný den je, pěkná pohoda. V zlaté záři slunce nad přístavem stojí americká Svoboda. Světlo klouzá po hladině vodní, New York City mizí za námi. Atlantické moře v boky lodní rytmickými bije vlnami. Na lodi jsou lidé namačkáni, různé typy, různé manýry. Vsadil bych se, že z nás jeden ani nemá ještě první papíry. Jsou zde muži, ženy, dítky, starci, pestrá to a hlučná společnost. Vojíni též. Mezi nimi arci dívek mladých možno zříti dost. Dívky pruhy pod očima mají, v očích hvězdy plné rozmaru. Hvězdy, pruhy! Tytéž barvy vlají na přídě na lodním stožáru. Přistali jsme. Výspa tato nízká nevyniká krásou přírodní. Poznáš zde však, jak vypadá zblízka socha Svobody s tou pochodní. 102 V ruce drží knihu, chec-book asi, stavba těla velmi masivní. Nabaživ se její vnější krásy toužíš poznat, co as vězí v ní. Pro Svobodu vše chci v sázku dáti! Tři sta stop jsem stoupal do schodů, abych moh až k jádru prozkoumati veskrz americkou Svobodu. Vnitřnosti jsem její prolez celé, nedbal potu ani únavy, po železných schodech stoupal směle od noh vzhůru přes břich do hlavy. Co v ní vězí, vše jsem poznal šťastně. Vím si rady teď, když náhodou někdo se mně zeptá: Jak to vlastně je s tou americkou svobodou? Mohu říci: Stojí nepohnutá, pochodeň svou tisknouc do ruky. Uvnitř ovšem prázdná je a dutá jako všechny lidské humbuky. 103