V březnu 1918

V březnu 1918
Jarní vánek opět tiše od chicagských jatek dýše, tak že už je ve vzduchu cítit jara předtuchu. Slunce svítí nad prérií, srdcem všichni čerti šijí, láska stoupá v duších všech jako míza ve stromech. Do přírody každý chvátá nadšen, že je konec bláta a že brzy dokoná divadelní sezona. Kvapem se již dlouží dnové, i ty, co jsou bez vepřové, masa, mouky pšeničné a jiné bez rozličné. Vzhledem k vážné době této, kdy se rychle blíží léto s vedry, při nichž kůň by pad, záhodno by bylo snad zavést podobných dní řadu. Neděle by ku příkladu obliby snad došla tu bez prádla a bez šatů. 155 Tvoru každému, jenž živý, z německé té ofensivy, jež se valí na Paříž, beztoho je horko již. Hindenburg děl slova chlubná: „Prvního tam budu dubna.“ A ten Němčour tentokrát s to je držet slovo snad. Naši ustupují znova. Málo těchy pro nás chová starý výrok přehloupý, moudřejší že ustoupí. Němci dělo postavili, kterým přes půl světa střílí moderní ti raubíři, na co jen si zamíří. A což, kanon vynajdou-li, jímž přes celou zeměkouli velký šrapnel vystřelí do svých vlastních zad? 156