Rodinné záležitosti

Rodinné záležitosti
Z lásky k příbuzenstvu a z úcty povinné opěvám záležitosti své rodinné, do kterých vlastně nikomu nic není. Mnohému však snad budou k poučení. Pocházím z rodu velmi počestného. Počínajíc již od dědečka mého byli jsme slavní. Abych nemluvil dlouze, o dědečkovi je mi známo pouze, že jezdil světem a že jednou na své cestě byl přítomen v jednom uherském městě, když zrovna tam na rynku popravovali. Ne snad dědečka. Pouze nějakého loupežného vraha. Dědeček, jehož památka mi povždy drahá, neměl nikdy vražedné a loupežné plány. Za to dědeček s maminčiny strany byl koňský handlíř. V Boleslavském kraji si dosud lidé o něm povídají. Pomocí těchto koňů se obohatil. Bohužel za krátký čas všecko ztratil, neboť prohrál o trhu v Boleslavi v kartách peníze, chalupu, koně i krávy za jednu noc. To byla katastrofa. Dědeček nes ji s klidem filosofa a potom umřel. Nás, pozůstalé truchlící, učinil universálními dědici. 76 Co říci o mém otci nebohém? Byl velký atheista před Bohem. On zvláštní cestou dospěl k atheismu. Jakýsi chlapík o půlnoční kdys mu portmonku ukrad. Otec od těch chvil byl atheista a nic nevěřil. Co mněmě se týče, mám ještě bratry dva, oba jsou starší a mnohem lepší nežli já. Neb zatím co já pořád nejsem ničím, mí bratři, jak to níže stručně líčím, se neztratili v světa kruhu širém. Já měl jsem býti c. k. oficírem na přání rodiny a hlavně svojí matky. Však z vojny brzy do civilu zpátky jsem při příležitosti spěchal prvé. Mně protiví se prolévání krve. Pak oddal jsem se umění a vědě, nějaké místo dostati si hledě, bych živ byl, jak se na člověka patří neb aspoň tak jak moji starší bratři. Ti oba vedou živobytí řádné, hlouposti nedělají ani dluhy žádné, nic zlého na ně nelze pověděti. Jeden z nich dokonce má už dvě děti. Však všichni tři z rodu počestného přec máme něco společného. Zlákat se nedáme do ženských tenat. Ni jeden z nás doposud není ženat. 77