NA KŘIŽOVATKÁCH SVĚTA.

Julius Skarlandt

NA KŘIŽOVATKÁCH SVĚTA.
Dobra i Zla kde bdělí zápasníci dnem nocí střeží pevné svoje hrady, v oblouky vítězné, o slávě snícísnící, usedá Mefisto. – A s chechtem v líci verš cituje si staré Faustiady Po zlatu touha, po rozkoši, mládí, dál’ svářícím se lidstvem hýbe, zmítá. Před hladovými lichvář břich si hladí, dál věčný kuplíř křehké ctnosti svádí, krev ďáblu pomáhá, vášeň v ní skrytá... Proč Dobra maják nikdy neshasíná a v temnu nejhlubším zahoří prudce? Proč kathedrála věže k nebi vzpíná, kde Pravda je, kde Lež, kde Vina? Mefisto nade vším jen mne si ruce: dál z otročiny plynou potu znoje, na tváři Lži je klamná Pravdy maska, tyranům k slávě lup dál slouží, boje – Na křižovatkách světa hráčů roje. Lidstva tam v sázce zas’ je bratrství a láska! 21