BEZDĚKOVSKÁ ELEGIE.

Julius Skarlandt

BEZDĚKOVSKÁ ELEGIE.
Oblak za oblakem k horám plove, k modrošedým horám Šumavy. Zlatá záře nad krajem se chví, i nad hřbitůvkem tvým, Bezděkove! Zapadlé dva skrýváš v trávě hroby, z rokoka dvě desky kamenné. Sluneční jen šípy plamenné neb svit luny modravý je zdobí! Tupadelská skála strmí z lesa, křivolaká, plná rozsedlin. Vlčí mák tam roste, kapraď, blín, vrchol jak by hrozil spárem běsa! Vítr kolem lká a táhle sténá, básník Spiess kde v sluji měl svůj byt. Dávno již tu jeho stín se kmit’, hraběnčina tvář, s ní krajek pěna, duch tmám propadlý kde svět už míjel, samotář kde příšer dav jen zřel, třpyt když hasnul hvězd, svit luny mřel, a vítr lkal, jak rakev kdyby sbíjel... Srdcí dvou tu lásku kvésti znova, skála viděla a marný plam! Jed se slitoval, když sen byl klam, líbezná hraběnko Küniglová! – – – – 52 Oblak za oblakem k horám plove, k modrošedým horám Šumavy. Zlatá záře nad krajem se chví, i nad hřbitůvkem tvým, Bezděkove! 53