ŠACHTA.

Julius Skarlandt

ŠACHTA.
Uprostřed lesů dumavých pod skalou šachta je skryta. NetvorNetvor, jak zlý by na tě dých’dých’, otravným plynem tě vítá, tvářemi, v kterých nezříš nach, v jichž žluti výčitka svítí: v ustydlých země hlubinách jak hořko, hořko je žíti, nebes kdy blahá čaromoc všem září! – Jak je mukou červem se plazit v zrádnou noc, rvát Smrti skývu z rukou! * Druh za druhem jde pěšinou s kahancem po boku. Své kalné oči k slunci pnou, jež míří k vysoku. Slyšíš snad zpěv? Neb hlahol..hlahol... smích? – Jen povzdech melancholický! Stesk kraje, který na tě dých’, byl přetěžký stesk lidský! 41