BETLÉM.

Julius Skarlandt

BETLÉM.
V aleji za městem, kde v létě mládí hřeší, v lucerně špinavé se plamen mihotá. V půlnočních hodinách tam straší samota, a v troskách cihelny stín psanců bez přístřeší – Zda hvězda betlémská v ten kout svou sešle záři k rodince žebráka, na děcko osleplé, jež o cukrátku blouzní tam a o teple, a radost zažehne běd černých na oltáři? Jak krále k jesličkám snad přivede sem z dáli, tři staré tuláky, odrané, kosmaté, ve stáji zborcené a sněhem zaváté by matce hladové a děcku sousto dali – A zvonů vánočních jak vítr píseň snese v jich srdce ostnatá, v nichž hněv a nenávist, snad obraz Jezulátka objeví se, čist, a s láskou bázlivou i něha v sladkém plese... 40