RÊVERIE.

Julius Skarlandt

RÊVERIE. (Convento di San Girolamo.)
Večer jak jde... a se tmí, uprostřed knih na mém stole svítí váza z Fiesole starým zlatem, nymfami. Kampanily slyším zvon v zbloudilého snění klamu, violy jak vroucí tón dozníval by v touhy plamu... Cypřiš ponurý stín má nad etrurským v skále rovem. Vrchy kol’ už objímá mlha v šatu purpurovém... Jako tenkrát chví se zas’ sadem klášterním zpěv „Ave“. Luna, žlutší nad topas, v ambity tam zírá tmavé. Večer jak jde... stíny s ním, uprostřed knih na mém stole stará váza z Fiesole svítí jasem groteskním... 37