MRAK.

MRAK.
Setměl se pokoj, stíny se černé protáhly v klenbách a plocha zelená, přede mnou prostřena, živá sesinala. Ve vzduchu čpělo cosi mstivého, vraždícího. Zadulo z hloubky. A skla se otřásla strachem. Vítr se prolamoval nárazy dutými dovnitř. K oknu jsem přistoup: V daleku nad lesy zklenul se, olověný, v hrozivě protáhlých nozdrách, Nesmiřitelný, nenávist proti všem dýchající. Zahřmělo temně. V té chvíli těžké, jež znamenala shroucení šedomodrých pěstí, které dopadnout měly těžce k zemi, Bestie Sinavá vyplula v mracích, zatřásla pěstmi, ohnula svalnatou šíji a rozpletené vlasy, jež lily se v širokých pletencích k zemi, se rozběhly od lesů v pole. A vyvalené, vodnaté oči, podlity krví nezkrotných bleskůblesků, civěly na pole ustrašená. V tom rachot překotný se valil kdesi po vysokých klenbách. Skrčený Strach, prolomen zahřměním sil, otřásl mokrou hřívou. 7 Oddýchnutí z hloubi provanulo vzduchem! – – – – – – – – – – – – – – – – A déšť vlahý, radostný do oken zvonil v průvodech hromových třesků. Zpívala země. 8