KUPECKÝ KRÁM.

KUPECKÝ KRÁM.
Zvon starodávný nad bronzovým drakem nového kupce hlásil nesměle, a chlapec stál tu v ustrnutí takém, jak při pozdvihování v kostele. Starý pán dřímá v širokém svém křesle, a štíhlá dcerka hraje piano, z patra jsou slyšet takty vážné, skleslé, pro vlídnou ospalost je dobře ustláno. Sám chlapec slojí, po regálech bloudí zrak, omámený směsí pokladů, po čem hned toužit, smysly neusoudí, ni kterak nabýti zde pevnou nadvládu. Především cukr ve všech možných tvarech zrak omamuje cudnou bělostí, chuť barvou láká temných ve pohárech a nemalé mu dělá starosti. Může-li prudčej záplat karafiát, než chroupavé v sklenicích maliny? Za učedníka navždy zde být přijat by ideál byl jeho jediný. Pletence fíků jako chleba vábí, když voňavý je vyňat z horké pece, cizinskou dálkou načichlí jsou krabi, barevní dost, však jíst je nechce přece. 20 Žhavostí matnou pomeranče svítí, a hádá, odkud jsou ta jablka, jaké tam roste divočejší kvítí, až šepot tuchy dálkou umlká. Na žoky kávy popatřil teď blíže, zelená zrna parnem voněla, bezvládná byla bělostí svou rýže, pro bledý údiv zájmu neměla. Ve velkých sudech slanečkové hodní se těsnali jak děti ve škole, svá dobrodružství zapomněli vodní, hotovi čpíti chudém na stole. Vystouplé oči skelnou bolest měly, šupinné stříbro lesk svůj ztrácelo, útroby sudu v těsnu oněměly a živobytí smyslu nemělo. Mrtvolně ležet bylo nyní nutno, jak vedle špalky soli pobřežní, plodinám tropů v příhradách je smutno, jak mrtvé rajce lodním na stěžni. Směs všechněch vůní prostoupla mu čivy, ke dveřím pozřel chlapec potichu, a zpolehounka vyšel zádumčivý, jak dopaden by zde byl ve hříchu. 21