KDYŽ SLUNCE VOLÁ...

Jiří Ruda

KDYŽ SLUNCE VOLÁ...
Průhledné dálky, nic se v nitru nehne. Snad jakás lítost, bolest minulá? – Svůj dávný zákon duše nepostřehne, jímž na cestu se sama pohnula. Čeká snad marně – minulosti není, paměti přelud živé nerodí, na touhu mládí není pomyšlení, alejí snů už láska nechodí. Jen bolest zbyla v nitru žíravá, jak lítost děcka, na něž zapomněli, a myslím, že mi cesta nastává do krajů neznámých a v přístav ztmělý. Hluboký ve mně uleh klid a líto je mi nesmírného ticha – svých mladých dnů naděje chtěl bych mít a lásku naivní, jež sladkou touhou vzdychá. Chtěl bych mít naděje, jak oblak vítr má, chtěl bych mít touhu vlny zdvižené a jako jeřáb pohnout křídloma, když slunce volá v kraje vzdálené... 22
Básně v knize Zahrady nadějí:
  1. NEDĚLNÍ SIESTA.
  2. MRAK.
  3. ÓDA NA MODRO NEBES.
  4. PODZIMNÍ MOTIV.
  5. SLUNCE NAD ZÁVĚJEMI.
  6. PÍSEŇ NA HRANICI.
  7. VZDÁLENÁ VZPOMÍNKA.
  8. KUPECKÝ KRÁM.
  9. KDYŽ SLUNCE VOLÁ...
  10. DŮVĚRNÁ CHVÍLE.
  11. V DALEKÉM LESE.
  12. BAREVNÁ OKNA.
  13. Z ISTRIE.
  14. PRO NEJSMUTNĚJŠÍ CHVÍLE.
  15. SPOLU JSME ŠLI, Ó DUŠE MÁ,
  16. VZKŘÍŠENÍ.
  17. POTOPENÉ ZAHRADY.
  18. VYZNÁNÍ.
  19. ŠŤASTNÉ VEČERY.
  20. CO VYPRÁVĚLA BOROVICE, KDYŽ HOŘELA V KAMNECH.
  21. KRAJINA.
  22. PÍSEŇ PRO MOU ŽENU.
  23. CESTA ZA MRTVÝMI.
  24. SLÁVA VESMÍRU.
  25. ÓDA KE CHVÁLE HUDBY.
  26. PŘED TIZZIANOVÝM OBRAZEM „ČERVNOVÁ NEDĚLE“.
  27. ZE STROMOVKY.
  28. SILNICE.