VYZNÁNÍ.

VYZNÁNÍ.
Milenko, jež sijsi se stala drahou srdci mému v záhadné hodině, kdy duše vyrůstá v pohledech tajemných jak kalich lotosu, jenž za noci se vzkřísí nad fosforově chorým jezerem, snad ani nepochopíš, jak mohlo zahořeti mé smutné srdce pro tebe, květe liliový, holubice snivá s pohledem důvěrné večernice, vynořelé nad borovinami. Zrcadlo nebes, které se zjeví se nad propadlinami kol jarních, kouřících polí, po nočním dešti z rána! Miluji v tobě svou něžnost. Barevné vzrušení, které se zmocní země a travin a duší, když bílá mlha vydychuje z tisícerých otevření při dopadu blahorodného slunce v nivách! Miluji v tobě své snění. 42 Tiché udivení, které zastaví osamělého, když bloudí za podzimních odsvitů hustými hvozdy a náhle se promítne do zúžené dálky průsek, skončený světlezelenou spletí haluzí, podivuhodně stylisovaných do forem malovaného okna ve starém gothickém chrámu! Miluji v tobě svou duši. Myslím na tebe více než na modré zrcadlo nebes. Kreslím si tě krásnější než lesní fikci gothiky. Miluji tě více než kouřící zemi z jara. A proto, milenko, že mi tvůj pohled v památné hodině vybavil obraz důvěrné večernice, útlé tvé ruce vzestup mlh, úsměv tvůj tklivý zlomený průsvit paprsků v podzimních lesích, řeč tvoje něžná hudbu mé duše, meditující v neděli odpoledne na horách, proto tě, dívko má, miluji. Snad ještě nepochopíš slova má, tak jako já jsem dlouho nechápal pohledy země, oblohy a lesů, úsměvy slunce, hvězd dálných a luny, pokyny květů, klasů kyv a chvění, znamení mlhy, večerních záplav, půlnočních tišin, 43 ptáků let, travin dech a pochod oblaků, život všechen, harmonii jeho a slávu, a truchlivou cestu svého zvědavého srdce. Ale ty, má vyvolená, pochopíš jednou večer, až budeš sedět v zimě vedle mne, bříza bude zpívat v kamnech píseň vykoupení, plameny budou malovat doutnavými štětci strop, venku bude naříkat romantický vítr a já přitulen k tvému dobrotivému srdci, v ruce své drže něžnou tvou ručku, budu ti vypravovat smutnou pohádku svého zanedbaného srdce. Pak teprv pochopíš, proč jsi se stala drahou srdci mému, milenko. 44