ŠŤASTNÉ VEČERY.

ŠŤASTNÉ VEČERY.
Na bleděfialovou látku hedvábnou bys měla obrázek mi hezký vyšíti: kuchyňku vaši důvěrnou a převábnou, jež z paměti mi nechce vyjíti. Zřím v přítmí třepotavý štětec plamenů po nízkém stropě na večer se míhat, a cítím v srdci teplý zurkot pramenů splav citů nad hráz touhy zdvihat. Je venku máj a v kamnech klestí praská, i měsíc vyšel steskuplný nad nivy, v mém srdci zpívá naděje i láska, moře mých citů mají přílivy. A slova jdou: jak z pastvy ovcí stáda, jak večer ve své hnízdo ptáci, tvá matka vypráví, co kdysi měla ráda, a tklivou vzpomínkou se v mládí vrací. Tvá dobrá matka: malá, suchá žena s úsměvem teskným kolem drobných úst, tajemství zná, čím stoupá žití cena, jak zrno radosti ke hvězdám může růst. Tvůj otec stále úsměvný s tvým modrým zrakem má výraz lidí erotických dob, já chtěl bych býti fantastickým ptákem a hledat kraje zašlých jeho stop. 45 U kamen v koutě jako holubička ty sama sedáš, naslouchajíc řeči, a nevím, zda má ostýchavost vyčká, nepokoj srdce mého když je větší. Nesmělá křídla mají moje myšlenky a vznášejí se kolem snů tvých splavu, když hledím v modré oči svojí milenky, na ozářenou, zplameněnou hlavu. Pohledy všechny jenom zpola vnímám, na cestě vozy vět mých v písku váznou, já obrazu si jednoho jen všímám a silnici své řeči vidím prázdnou. Dojemnou touhou duše moje zkvetla, hovory naše vzrušily mě smíchem, veselost tvoje do zahrad mých slétla na křídlech míru v ozáření tichém. Měsíčná noc je, do dálek mě vábí, květové hrozny vůní líbají, těžké mám srdce a jsem láskou slabý, a moje touhy hnízda nemají. Nesmírná něha hvězdným kosmem pluje, pod stany noci nebezpečí není, a moje touha teď si vyprošuje od tebe první sladké políbení. 46