VZPOMÍNKA NA MOJI NÁVŠTĚVU.

VZPOMÍNKA NA MOJI NÁVŠTĚVU.
Nervosně zvoním. Pokojem zní krůčky. Již otevírá, stojí u dveří. Ach, je to Ona. Podává mi ručky, celuje (pod krk), zve mne k večeři. Rozkošná známost... Madam Poesie... A přivítá mne vždycky vesele... Má pohled děcka, obejmutí zmije, ctí milence a laská přítele. Jsme v objetí. A smějeme se oba. Prý byla právě kdesi na plese... [73] Na sopha leží přehozená roba, živůtek Stuart, sukně secese. Má přítelkyně usedá mi v klíně. Vlas rozpouští. Vzduch plný fialek. Já, milenec – a ona, přítelkyně... Pokojem vane kouzlo nedbalek. A šílíme a hýříme a spíme. Já, její přítel, milkou ona je... Dvé svěžích růží na prsou jí dříme a může umřít, kdo je vyhraje. A hýříme a tančíme jak blázni, jsme sladce zpiti svými vášněmi. Za číší číše šíleně se prázdní. Sevrésská váza leží na zemi. Hromádka střepů zůstala z ní sporá. Mé vilné lokty vázu srazily. Promiňte, madam... Byl jsem nemotora... blábolí těžce ret můj opilý. A madam klidně prohlíží si střepy, (je báječná v tom lila negligé!), „sevrésskou“ vázu zítra služka slepí, je brak to prý od „města Paříže“... [74] Jsem zaražen. Ta slova jsou mi mukou. Brak u Ní? U Ní? Jak to cize zní... A beru klobouk. Studený stisk rukou. Odpusťte, madam, jsem tak nervesní... A mechanicky kráčím koridorem. Nejistý pohled. Němá úklona. Jsem na ulici... Zaplakal bych skorem... A nahoře se zvedá záclona. Ne, bude lépe, když se nesejdeme. My žárlivci jsme, madam, ubozí. Kde stačilo by pochopení němé, tam kýchne skřítek naší nervosy. Jste krásná, madam. Klidně umřít může (už stokrát, tuším, řek’ jsem pravdu tu!), kdo s Vašich ňader utrhne dvě růže a přivoní k nim aspoň minutu. Já přivoněl k nim, bídný neurasthenik, a když jsem, madam, byl Vám nejblíže, mou myslí mih’ se obrázkový cenník a porcelán od „města Paříže“. A zřel jsem v duchu velkozávod známý, kam buržoa jde koupit knoflíčky, [75] kde buržoátka capou s maminkami a vybírají míč a koníčky, kde tlusté měštky provádějí dcerky, kde drožkář smlouvá noční čepici, kde kupuje si farář tabatěrky a kde lze dostat Husa s jehlicí... A podnes, madam, myslívám si skrytě (ach, promiňte ten nápad nevinný!), zda ony škváry máte ještě v bytě a zda-li služka klíží střepiny... Odpusťte, madam, jsem kus podivína, mé srdce jest jen směšná groteska, leč lepší, myslím, cihlářova hlína než falšovaná váza sevrésská. My sejdeme se. Přestřelil jsem prve. Ne, neloučím se, madam, na vždycky, však v naší lásce nebude už krve a mnohý akkord vyzní cynicky. [76]