POVÍDKA MÉHO HNÍZDA.

Karel Horký

POVÍDKA MÉHO HNÍZDA. (Sestře Miladě.)
Sníh padá hustě, meluzina hvízdá, jehlice ledu štípou do očí, v podkroví kdesi krčí se dvě hnízda, jedno je vrabčí, druhé vlašťovčí. Z vrabčího hnízda mrkají dvě očka, dvě oči vlhké, jak by plakaly, na vrabčí hlavu sletí občas vločka a do hnízda se rampouch převalí. Zamlklý vrabec choulí tělo v slámu, křídla se třesou, zimou tetelí, [122] a oči hledí k protějšímu trámu, kde v hnízdě měkko jako v posteli. Pár vlašťovek tu zrobil hnízdo z hlíny. Jsou asi pryč, leč hnízdo na zámek, a vrabci zdá se, místo meluziny že slyší z hnízda hudbu pohádek... Vzpomíná vrabec vlašťovčiných dětí. Kus rampouchu ho studí do těla... Padají vločky.. První.. Druhá.. Třetí.. A jednou zbělí hlava docela. [123]